Oscar Wilde

autor: Pavel Žďárský datum: 24.2.2002 zobrazeno: 4x

Dekadentní dílo Oscara Wildeho , Obraz Doriana Graye, upoutává především svou působivostí či hojně zastoupenými aforismy, ale také autorovými názory na ženy. Bylo dokončeno roku 1891 a objevují se v něm prvky, které jsou příznačné pro literární tvorbu této doby. Pocity beznaděje, či opovrhování životem jsou přímo znakem literatury konce l9. století.
Vybral jsem si právě Oscara Wildeho nejen kvůli tomu, že ho mnoho lidí chválí, a to hlavně jeho divadelní hry, ale také z toho důvodu, že jsem sám četl úryvek z jeho sbírky pohádek Šťastný princ, a velice mne nadchl. Obětavost slavíka, který si nechal vzít život pro lásku studenta zbytečně, čtenáře klidným nenechá.
Oscar Wilde , anglický básník a dramatik, se narodil roku l854 v Irsku. Matka byla také spisovatelka. Mladý Oscar byl vychován v prostředí uměleckých salonů. Byl nadaný, inteligentní a sršel vtipem, který obracel proti anglické puritánské morálce. Nakonec se stal obětí veřejného mínění, když byl pro přestupky proti mravnosti odsouzen na dva roky do vězení. Ve svých názorech i ve své tvorbě se postavil proti realismu a proti teoriím o jakékoli užitkovosti uměleckého díla a nakonec i proti etice umění.
Obraz Doriana Graye, nebo také Podobizna Doriana Graye je Wildeho jediný román, ale zato skvěle zvládnutý. Odehrává se v Londýně a pojednává především o lidech z vyšších vrstev obyvatelstva. Malíř Basil Harrward namaluje obraz Doriana Graye v době, kdy se mladý a krásný pan Gray baví se světaznalým lordem Henrym. Henry Wotton mu povídá o tom, jak se na jeho okouzlujícím obličeji zanedlouho vytvoří vrásky tak přesvědčivě, že to Doriana rozesmutní . Zatouží po tom, ať zestárne obraz, který pro něj namaloval Basil, a on samotný zůstane pořád mladý. Přání se mu vyplní a na obraze se začínají tvořit vrásky. Poté, co se rozejde se svou snoubenkou a ona si kvůli tomu vezme život , se na jeho obraze vytvoří vráska krutosti. Léta plynou, ale Dorian zůstává stále mladý s hladkým obličejem . Jako kontrast tu však působí jeho duše, která
je poskvrněna účastí na sebevraždě snoubenky Sibyly, vraždou malíře Basila a jinými nepravostmi. Ke konci příběhu se Dorian rozhodne, že začne žít nový život. Prvním krokem má být zničení obrazu : " … Tak jako zahubil malíře, zahubí teď malířovo dílo a vše, co to dílo znamená. Zahubí minulost, a až bude minulost mrtva, on bude volný. Zahubí ten obludný život duše, a bez jeho ohavných výstrah on bude žít v klidu. Uchopil nůž a probodl jím obraz. Bylo slyšet výkřik a zadunění… Když sluhové vstoupili do místnosti, spatřili na stěně skvostný portrét svého pána, jak ho naposled viděli, se vší tou podivuhodnou nádherou jeho mladosti a krásy. Na podlaze ležel mrtvý muž ve večerním úboru a s nožem v srdci. Byl povadlý, vrásčitý a měl odporný obličej. Teprve, když si prohlédli jeho prsteny, poznali, kdo to je."
Autor se ztotožňuje s postavou lorda Henryho. Z jeho rozmluv ( slovní souboj vyhraje snad s každým ) vyzařuje chytrost a vzdělanost. Především v umění má obrovský přehled. Má zajímavé názory : proč není špatný umělec dobrý?! "… žije totiž poezii, kterou nedovede napsat. Ti druzí píší poezii, kterou si netroufají prožívat…", nebo "… "umírněnost je neblahá vlastnost. Jez do polosyta, pij do polopita, vyjdou ti naprázdno leta ."…". Umí skvěle argumentovat na jakoukoliv poznámku ( když si vévodkyně přála vědět, zda je zamilovaná do Doriana, pronesl lord Henry : "… " Poznání by bylo osudné . Kouzlo je právě v nejistotě. V mlze je všechno podivuhodné."…") a na všechny otázky má odpověď : "…Ach, lorde Henry, nemohl byste mi poradit, jak znovu omládnout?" Lord Henry okamžik přemýšlel. " Vzpomínáte si na nějakou velikánskou chybu, kterou jste se dopustila v mladém věku, vévodkyně?" ptal se dívaje se na ni přes stůl. " Na spoustu, bohužel," zvolala. " Tak je všechny udělejte znovu," řekl vážně. " Kdo chce získat zpátky mládí, ať si prostě zopakuje všechny své pošetilosti."…". Má vliv na lidi a snadno si je podmaní, jako třeba Doriana Graye. Také má skvělé postřehy : "… Každý vliv je nemorální - nemorální z vědeckého stanoviska." " Proč?" " Protože ovlivnit
znamená, dát mu svou duši…Účelem života je rozvoj vlastní osobnosti."…", nebo v rozhovoru s Basilem : "…" Pomysli ale na Dorianův původ, na jeho postavení a bohatství. To by byl od něho nesmysl, oženit se tak hluboko pod svou úroveň." " Tohle mu řekni, Basile, jestli chceš, aby si to děvče doopravdy vzal.Pak to určitě udělá. Kdykoli člověk udělá něco dokonale hloupého, udělá to vždy z nejušlechtilejších pohnutek."…"
Také Basil Hallward je velice vzdělaný a má zajímavé postřehy : "…Právem posuzujeme člověka podle toho, jak působí na své přátele…." Hlavní postavou je však Dorian Gray, který si svým přáním způsobuje mnohé problémy. Od té doby, kdy zjistil, že se mu sen splnil , má výčitky svědomí , málokdy je veselý, nedělá žádné dobré skutky, ba dokonce, cituji : "… Chvílemi se díval na zlo jen jako na prostředek, jímž může uskutečnit své pojetí krásna…" Je zhnusený ze života. K takovému dekadentnímu člověku zůstává pořád protikladem jeho mladý krásný obličej.
O.W. v této knize ukazuje, jak žili na přelomu století bohatí lidé a snaží se způsob života těchto lidí kritizovat. Tím se podobá soudobým autorům. V čem se však od většiny spisovatelů odlišuje, je pohled na ženy. Jeho názory vyslovuje lord Henry, cituji "… Ženy jsou půvabně umělé, ale nemají žádný smysl pro umění…Mají podivuhodně primitivní pudy… My je emancipujeme, ale přesto jsou pořád otrokyně, které hledají pány…" Objevují se zde i jiné pozoruhodné úvahy, týkající se žen : "…Když se žena znovu provdá, tedy proto, že svého prvního manžela nesnášela. Když se muž znovu ožení, tedy proto, že svou první ženu zbožňoval. Ženy štěstí hledají, muži jím hazardují…" . Některé myšlenky jsou vtipné : "… " Ženy jsou obdivuhodně praktické," zabručel lord Henry, " mnohem praktičtější než my. My se v takovýchhle situacích často zapomeneme zmínit o manželství, ale ženy nám to vždy připomenou."…" , některé naopak smutné : "… "Muž může být šťasten s kteroukoli ženou, pokud ji nemiluje."…"
V knize se objevuje obrovské množství moudrostí. Mimo již zmíněných bych ještě uvedl dvě skutečně pravdivé : "…Když se obviňujeme sami , máme pocit , že už k tomu nemá právo nikdo jiný…" a "… "Minulost je vždycky možno sprovodit ze světa. Tím, že ji litujeme, že ji prostě popřeme, nebo že na ni zapomeneme."…" Dílo je na vysoké literární úrovni a to jak po stránce myšlenkové, tak i po stránce slohové a obsahové. To vše svědčí o autorově vysoké inteligenci, vzdělanosti a světaznalosti. Román obohacují mnohá tajemství, metafory ( "…Vystřel šíp jen tak do vzduchu. Zasáhl snad cíl?…") a aforismy ( "…duši nutno léčit skrze smysly a smysly skrze duši…"). To vše přidává na působivosti.

(konec článku Oscar Wilde)

Vytisknout referát Oscar Wilde | Zpět na seznam referátů
Doporučujeme: Cestovní systém Dřevo Plzeň Emona Kroni Maledivy PixelEU Referáty Taxi Plzeň Vtipy Weby na míru Zvesela