Lope de Vega

autor: Veronika Žáková datum: 24.2.2002 zobrazeno: 3x

1562- 1635

Vedle Anglie dosáhlo renesanční drama svého vrcholného rozkvětu ve Španělsku. Období tohoto vzestupu začalo rokem 1492, rokem definitivní porážky Maurů na Pyrenejském poloostrově a objevení Ameriky, a vyvrcholilo v 16. a 17. století. Tato doba bývá nazývána "zlatým věkem" španělského dramatu. Tento rozmach samozřejmě ovlivnila italská renesance, ale nejvlastnějším zdrojem byla ohromná energie renesance španělské, která se projevila jako vůle psát i jako věčně neukojená touha po divadle.
Plodnost, tvůrčí kvas, životní energii a iniciativnost této doby symbolizuje život a dílo dramatika, jehož plné jméno bylo Lope de Vega Carpio a jenž byl krátce nazýván Lope de Vega. Jeho život sám by byl znamenitým námětem pro drama. V pěti letech improvizoval verše, ve dvanácti utekl z domova, ve třinácti napsal první hru. Nějakou dobu studoval na univerzitě, pak vstoupil do armády. Mezitím přišel skandál s herečkou Elenou Osoriovou, která kvůli němu opustila bohatého milence, ale Lope se jí za to odměnil tím, že o její rodině psal a šířil hanlivé verše. Byl odsouzen k osmiletému vyhnanství v Miláně. Před svým odchodem však ještě stihl unést jinou dívku, s níž se oženil. Pak se v řadách neporazitelné španělské armády účastnil pokusu o invazi do Anglie, po jeho ztroskotání žil ve Valencii. První žena mu zemřela, oženil se podruhé, ale žil ještě s další ženou , s níž měl sedm dětí. Byl také obžalován z cizoložství. Roku 1610 se vrátil do Madridu. Během obou manželství měl stále nové vášnivé milostné vztahy, a to i v době kdy byl vysvěcen na kněze. Zlom nastal až v roce 1634. Tehdy mu jakýsi královský komorník unesl dceru. Lope začal litovat svého života a zarmoucen nad únosem dcery o rok později zemřel. Za jeho rakví šel celý Madrid.
Stejnou bouřlivost, vášnivost, temperamentnost, dynamiku, neklidnost a výbušnost jako jeho život má i jeho dílo. Překypuje rovněž nezkrotnou dravostí, rozpíná se na všechny strany. Napsal na 1800 divadelních her, nepřeberné množství básní a několik pastýřských románů. Zajímal jej divák, nedal se - stejně jako alžbětinští dramatikové - svazovat nějakými konvencemi a normami. Všechno mu bylo vhodným námětem, všechno mu mohlo posloužit k vytvoření neskutečného a umělého světa dramatu: zázračnost, víra v nadpřirozené síly, v proroky, věštce, posmrtný život a zjevování mrtvých. Jedno téma se však vracelo nejvíce: čest. Neboť čest - to byl hlas boží, mravní důstojnost, jíž člověk překračoval svůj pozemský rozměr. Koneckonců i v dramatu, jež je u nás nejznámější, Fuente Ovejuna (bývá hráno i pod názvem Ovčí pramen) připouští čest prostých lidí vzpouru proti těm, kteří stojí nad nimi jak ve společenské tak i v boží hierarchii.
Klasickým žánrem "zlatého věku", jejž Lope de Vega ustavil, se stala tzv. komedie "pláště a dýky". Byla postavena na důmyslné a složité zápletce, odehrávala se v různých městech Španělska, která de Vega za svého putování dobře poznal, a jejím námětem a tématem byla láska ve všech podobách a rovinách. Lope de Vega rozehrál v tomto žánru život-hru: vášně plné rozbouřených smyslů, barvu a vůně doby i místa, ztišenou i vypjatou poezii, jednání plné touhy až posedlosti.
Zázračný pramen madridský, Dívka se džbánem, Milovat a nevědět koho, Zahradníkův pes tvoří jen zlomek z dlouhé řady nádherných férií plných překvapivých zvratů v příbězích a zápletkách. A v každé z nich autor vyznával své nejhlubší přesvědčení, že láska je mimo dobro i zlo a že zločin z lásky zasluhuje odpuštění. Divákovi pak toto drama poskytovalo něco zcela nového, podobně jako alžbětinské drama: záměrný estetický prožitek. Lope de Vega patřil k dramatikům, kteří se podíleli na proměně, již bychom mohli nazvat "renesanční revolucí v dramatu". Ta utvářela novodobou tradici a kontinuitu evropské a světové dramatické tvorby.

(konec článku Lope de Vega)

Vytisknout referát Lope de Vega | Zpět na seznam referátů
Doporučujeme: Cestovní systém Dřevo Plzeň Emona Kroni Maledivy PixelEU Referáty Taxi Plzeň Vtipy Weby na míru Zvesela