John Ronald Reuel Tolkien

autor: Romana Petrželková datum: 12.09.2002 zobrazeno: 21x

Narodil se 4. ledna 1892 V jihoafrickém Bloemfonteinu. Jeho otec se jmenoval Arthur a matka Mabel. Měl mladšího bratra Hilariho. Když Johnovi bylo 13 let a Hilarimu 11 let, neměli už rodiče. Ujal se jich otec Francic, který se stal jejich poručníkem. Johna bavilo studium jazyků (latina, řečtina, francouzština, němčina a anglosaština). V dětství, které strávil v Anglii se seznámil s Edith, který byla jenom o několik let starší. Až byli dospělí, vzali se.

Když byl John malý, kousl ho pavouk. Tato příhoda se mu tak vryla do paměti, že se v jeho knihách často vyskytuje odula. Miloval stromy a dýmku a hudbu.

V roce 1919 získal v Oxfordu diplom v oboru staroanglického jazyka a literatury a za pět let se ve stejném oboru stal profesorem.

Napsal mnoho knih. Např. Hobit. Ten měl takový úspěch, že Tolkien napsal jeho pokračování a tím je právě trilogie Pán prstenů. Toto dílo bylo vydáno až za 14 let po Hobitovi. Dílo dále rozvíjí epos Silmarillion. Mimo toto napsal ještě knihu Tulák Rower, nebo třeba Pohádky.



PÁN PRSTENŮ

Pán prstenů je velmi obsáhlá kniha, jejíž děj je rozdělen do šesti knih, které jsou zaznamenány ve třech dílech (Společenstvo prstenu, Dvě věže a Návrat krále). Kniha Hobit je takový úvod k ději pána prstenů. Vypráví o cestě hobita Bilba Pytíka. Ten jde na Osamělou horu ještě s třinácti trpaslíky a kus cesty s nimi jde i kouzelník Gandalf. Bilbo zabloudí ve skřetích jeskyních a narazí na Gluma. Je to stvoření podobné lidskému, které bydlí v jezeře a šišle. Glum chtěl Bilba sežrat, ale Bilbo utekl pomocí prstenu, který našel blízko Glumovi jeskyně. Prsten měl tu schopnost, že když si jej někdo nasadil, stal se neviditelným. Bilbo tedy unikl Glumovi a dostal se zpět ke své družině, od které se oddělil. Celá družina se pak vydala k Osamělé hoře zabít draka Šmaka a zmocnit se pokladu. Několik z nich zahynulo, ale Bilbo se o něco bohatší a s prstenem vrátil zpět do své nory v Hobitíně.

Pán prstenů líčí narozeniny Bilba. Bylo mu již 111 let, ale nebylo to na něm znát. Ve stejný den měl narozeniny i Bilbův příbuzný Frodo. Jemu bylo zrovna 33 let.

Několik dnů po narozeninách mluvil Frodo a Bilbo s Gandalfem. Gandalf zjistil, že prsten, který vlastnní Bilbo je jeden ze tří prstenů vládnoucí nad všemi prsteny moci. Věřilo se, že už dávno neexistuje, ale opak je pravdou. Měl schopnost jaksi očarovat vlastníka a tento majitel prstenu by za žádnou cenu nemohl dát prsten, jestliže měl malou sílu vůle dobrovolně pryč. Bilbo to ale dokázal, svěřil prsten Frodovi a odešel na cestu, ze které se již nechtěl do Hobitína vrátit. Šel někam do hor, chtěl vzpomínat na své dobrodružství a spokojeně dožít svůj život.

Byla velmi velká pravděpodobnost, že už někdo Bilba delší dobu pozoruje a tak se musel prsten zničit. První krok byl, že se Frodo se vydal se Samem, Pipinen a Smíškem na cestu do Roklinky. Cestou je pronásledovali černí mordorští jezdci na koních. Naštěstí jim ale vždy uprchli. Kdyby ale nebylo hraničáře Aragorna, určitě by nepřežili, protože jezdci byli krutí a měli nadpřirozené schopnosti. Byli sice slepí, ale měli výborný čich a mnohokrát jim unikli jen náhodou. Potkali Elfy a když jim řekli o jezdcích, nechali je jít nějaký kus s nimi, protože věděli, co jsou jezdci zač. Celou cestu s nimi měl být i Gandalf, ale ten se zdržel a potkali jej až na konci cesty k Roklince.

V Roklince se konala velká rada, při které musel být vybrán Ten, co nese prsten a jeho družina. Úkolem družiny bylo zničit prsten. Rada vybrala jako Toho, kdo nese prsten Froda a ostatní členové družiny byli: Aragorn a Boromir, syn pána Gondoru, jako zástupci lidí; Legolas, syn elfského krále z Temného hvozdu, za elfy; Gimli, syn Glóina z Osamělé hory, za trpaslíky; Samvěd (Sam), Smělmír (Smíšek) a Peregrin (Pipin), jako zástupci hobitů a šel s nimi i Gandalf Šedý.

Družina tajně putovala na Sever od Roklinky. Chtěli přejít průsmyk Caradhras, ale nezdařilo se jim to, tak je Gandalf zavedl do podzemních chodeb v Morii. Postupovali velmi pomale, protože v chodbách byla tma. Potkali skřety a dali se s mini do boje. Družina začala prchat mezitím, co Gandalf bojoval se strašlivým duchem podsvětí. Jenže Gadalf spadl do temné propasti a zahynul. Ostatní členové družiny se zachránili. Po Gandalfově smrti se Aragorn určil za vůdce družiny.

Šli přes zemi Lórien, kde se zdrželi a od paní a pána Galadriel dostali nové zásoby a vybavení. Každý dostal i nějaký dárek, který mu mohl být užitečný na cetu. Po několika měsících, které jim připadali krátké jako dny se znovu vydali na cestu. Pluli po řece Anduině až k Rauroským vodopádům. Po celou dobu, kterou pluli na člunech je pronásledoval Glum. Byl to bývalý vlastník prstenu a pořád po něm toužil. Družina věděla, že je pronásleduje a plula proto velmi rychle. Museli se rozhodnou, jestli se dají na východ k Mordoru, nebo jestli půjdou na pomoc gondorskému hlavnímu městu Minas Tirith, protože hrozila válka. Nakonec nechali slovo Frodovi, ale ten nechtěl nikoho do ničeho zatáhnout a tak se sám vydal sám se Samem na cestu za zničení prstenu do Mordoru a ostatní nechal být. Zbytek družiny je hledal, ale bezúspěšně. Boromir se ještě před tím snažil vzít Forodvi prsten, ale neuspěl a Frodo mu utekl i se Samem. Na mýtinu, kde byl zrovna Boromir zaútočili skřeti.

Boromir zatroubil na roh a když ostatní přišli, byl už mrtvý. Smíška a Pipina zajali skřeti, kteří zabili i Boromira. Kam se poděl Frodo se Samem mohli jen tušit. Aragorn, Legolas a Gilmli se vydali po stopách skřetů, aby vysvobodili své přátelé. Po cestě potkali Rohanské jezdce, kteří jim sdělili, že skřety pobili a žádné Hobity neviděli. Aragon se se svými druhy vydal na cestu dál, protože Hobity nenašli. Ani nemohli. Pipin a Smíšek totiž unikli v zápalu bitvy stranou, kde se osvobodili od provazů a utekli dále do lesa. Potkali Enta Stromovouse. Národ Entů je národ lidí, nebo spíše stvoření podobné lidem, který je o něco větší a připomíná strom. Entové jsou totiž jinak řečeno pastýři stromů. Skamarádili se s ním a Stromovous pod jejich dohledem vyburcoval všechny enty v okolí i dál, aby se spojili a zaútočili na Železný pás. Takhle se dala dohromady početná skupina entů, jež čítala několik set členů a která nakonec obklíčila Železný pás.

Aragorn vedl svou málo početnou družinu dále po cestě a potkal Gandalfa. Při boji s duchem podsvětí smrti tak tak unikl a vrátil se nyní jako bílý jezdec (předtím se jmenoval Gandalf Šedý). Společně jeli do Rohanu a prokoukli králova rádce Červivce, který byl ve skutečnosti Sarumanovým špehem. S králem Theodénem jeli proti armádě Železného pásu, ale když na místo dorazili pás už byl skoro dobytý. Enti byli v okolí rozprostřeny a Saruman neměl naději uniknout se svého místa. U Sarumana byl i Červivec. Jakmile Gandalf přijel, všichni byli nadšení, protože mezi Enty byl i Pipin a Smíšek a jakmile se dozvěděli, že je čaroděj živý, skákali radostí. To stejné cítili i Aragon, Legolas a Gimli, kteří se zrovna dozvěděli, že žije Pipin a Smíšek. Co se ale stalo se Samem a Frodem, to mohli jen tušit. Velmi pravděpodobné bylo, že někde v jejich stopách číhá Glum, protože si ho od chvíle pronásledování Skřetů Aragorn ani nikdo jiný nevšiml.

Gandalf šel za Sarumanem. Oba byli ze stejné kouzelnické školy, ale Gandalf se dal trochu jiných směrem než Samuram. Měl i větší moc a tak Sarumana z trůnu Železného pásu sesadil. Červivec z okna hodil nějakou kouli, aby Gandalfa zasáhl, ale minul. Kouli sebral Pipin, ale Gandalf si ji vzal. Byl to totiž jeden ze zbylých palantírů a Gandalf tušil, co by se stalo, kdyby se do něj Pipin podíval. Saruman Červivcovi nadávala, ale už nemohl dělat nic jiného, než se s palantýrem rozloučit.

Večer, když už všichni spali, nemohl Pipin usnout. Chtěl za každou cenu zjistit, co je ten palantír zač. Vstal tedy, uloupil vak s palantírem, který držel spící kouzelník a odešel o něco dál. Vytáhl tu věc z vaku a podíval se do ní. Uviděl tam tvář, která se ho na něco ptala, ale on dostal hrozný strach, zmocnilo se jej zoufalství a tak začal řvát. Ihned přiběhl kouzelník, palantír mu vzal a dal jej zpět do vaku. Pipin se takto odhalil zlému Sauronovi, který sídlí v Mordoru. On ale naštěstí nemohl poznat, kdo Pipin je, ale je téměř jisté, že mu došlo, že kamen už není ve vlastnictví jeho spojence Sarumana. Gandalf došel pro svého koně, jemuž říkal Stínovlas, dal na koňův hřbet Pipina, ihned poté na něj nasedl sám a jeli několik dní do Minas Tirith.

Frodo a Sam nevěděli o ničem, co se stalo jejich přátelům. Pronásledoval je Glum, ale oni si jej ochočili a Glum je vedl dál a pořád jim říkal, že zná dobrou cestu, po níž se nepozorovaně dostanou do Mordoru. Glum je vedl jeskyní chodbou. Všude to páchlo. Sam s Frodem se zapovídali a ani se nevšimli, že Glum už s nimi není. Když si to konečně uvědomili, řekli si, že půjdou dál a třeba ho někde potkají. Ušli několik kroků a vzápětí na ně zaútočila odula. Oba se dali do běhu a dostali se ven z jeskyně, ale odula byla ihned za nimi. Sam si všiml Gluma a došlo mu, že Glum na ně odulu navedl. Dal se tedy do běhu a chtěl Gluma zabít, ale nepodařilo se to. Když se vrátil zpět na místo, kde byla odula, která útočila na Froda, uviděl, že je jeho nejlepší přítel mrtvý. Zmocnil se ho vztek, smutek a šílenství dohromady, s řevem se rozběhl k odule a zranil ji tak, že odešla a vzdala se své kořisti. Sam nevěděl, co dělat. Froda oplakal, vzal mu jeho meč a prsten a vydal se na předem ztracenou cestu, jejímž cílem bylo zničit prsten. Šel tedy dál, ale za několika sty metry se zastavil, protože uslyšel skřety. Myslel si, že ho zpozorovali, ale viděl, jak se zastavili u Froda a slyšel je mluvit obecnou řečí. Dozvěděl se, že Frodo není mrtev, jak si Sam myslel, ale žil. Skřeti se ho zmocnili, protože si mysleli, že u sebe má prsten. Sama se zmocnilo zoufalství. Frodo žil a on si toho nevšiml. Ocitl se na křižovatce. Buďto se dá na cestu k hoře, aby zničil prsten (nutno podotknout, že vlastně ani nevěděl jak se k hoře dostane a kam přesně má prsten hodit), nebo se vydá na záchranu pána, ale jak by přemohl několik set skřetů, to nevěděl. Jak se rozhodnul, to už vám nepovím, ale tuto knihu bych všem doporučila přečíst, protože je velmi zajímavá a napínavá. Celá kniha j rozebraná velmi do detailů, ale když se do ní člověk začte (což ovšem chvíli trvá), má ji za chvíli přečtenou a podle mě je to velmi kvalitní kniha, která stojí za přečtení.


(konec článku John Ronald Reuel Tolkien)

Vytisknout referát John Ronald Reuel Tolkien | Zpět na seznam referátů
Doporučujeme: Cestovní systém Dřevo Plzeň Emona Kroni Maledivy PixelEU Referáty Taxi Plzeň Vtipy Weby na míru Zvesela