Benito Mussolini | ||
| autor: Eva Davidová | datum: 24.2.2002 | zobrazeno: 2x |
| Narodil se v italském městečku Orli jako syn venkovského kováře a hlavně, jednoho z průkopníků anarchismu v Itálii Alessandra Mussoliniho. Otce však v jeho anarchistické kariéře nenásledoval a v r. 1901se stal učitelem. Ale hned další rok si začal vydělávat ve Švýcarsku jako zedník, překladatel, a novinář, a ve stejném roce vstoupil do socialistické strany Itálie. Ve Švýcarsku, kde ho ovlivnily teorie Nietzscheho, Bergsona a Sorela, žil do roku 1904, poté ve vlasti absolvoval vojenskou službu. V letech 1902-04 byl velmi aktivní v socialistické straně (vydával např. social. časopis. ředitel ústředního orgánu social. strany Avanti). Ale v roce 1914 byl ze strany vyloučen. Z politické scény ovšem nezmizel od začátku I. Světové války prosazoval vstup Itálie do konfliktu a jako správný „vůdce“ ve válce sám, v letech 1915-17 bojoval. Po I. Světové válce založil militantní protirevoluční a teroristickou organizaci Fasci di Combattimento,která se později stala nacionální fašistickou stranou, a na počátku let dvacátých dokonale využil nespokojenosti s výsledky I. Světové války, narůstající nezaměstnanosti nacionalismu (vytýčil ideu obnovy římského impéria). V roce1922 zinscenoval tzv. pochod na Řím – v podstatě se jednalo o státní převrat. Mussolini se stal předsedou vlády. Nový fašistický režim postupně likvidoval bývalé parlamentní zřízení, monarchie zůstala zachována, ale král měl pouze reprezentativní funkci. V roce 1925 zavedl diktátorský režim a do čela státu byla v roce 1928 formálně postavena Velká fašistická rada. V 30. letech se zaměřil na završení institucionální výstavby svého režimu – vzniklo 22 korporací zastupujících hlavní hospodářské odvětví země – tyto korporace řídil přímo Mussolini. V zahraniční politice se postupně stahoval z Podunají, neprotestoval proti anšlusu Rakouska k Německu. Naopak Itálie v roce 1935 zaútočila na Etiopii, o rok později pomáhaly italské jednotky Frankovým oddílům ve španělské občanské válce. Mussolini byl iniciátorem agresivní zahraniční politiky, která vedla k útoku na Albánii (1939), Francii (1940), a později i proti SSSR a jeho spojencům. Ve II. Světové válce se postavil po nacistů – hlavní cíle italských armád byly za války umístěny hlavně v Severní Africe. V roce 1943 Mussoliniho svrhli a zatkli královi věrní, ale Hitler vyslal oddíl na jeho osvobození, které se povedlo. Po osvobození vytvořil na severu Itálie tzv. Italskou sociální republiku, která měla centrum v Saló. Na konci II. Světové války (1945) byl zatčen spojeneckými mocnostmi, z vězení se pokusil uprchnout, ale byl zabit. | ||