Tomáš Garrigue Masaryk

autor: Martin Kněžek datum: 03.08.2002 zobrazeno: 8x

T.G.M. se narodil 7. března 1850 v Hodoníně. Jeho otec pracoval jako kočí na císařských statcích. Před odchodem na gymnázium se Masaryk učil kovářem. Po absolvování gymnázia vstoupil na filosofickou fakultu, kde se později stal docentem. Masaryk se vyznal v dění ve světě. K tomu přispělo to, že se jeho manželkou stala Američanka Charlotta Garriguová.
Tomáš Garrigue Masaryk přišel na filosofickou fakultu pražské české univerzity jako profesor filosofie a sociologie. Masaryk na sebe výrazně upozornil roce 1886, kdy jím řízený časopis Athenaueum zpochybnil pravost údajně starobylých českých literárních památek - Rukopisů zelenohorského a královédvorského, které byly považovány za kulturní a politické sebevědomí starých Čechů (byly to padělky).
Veřejné mínění stálo mnohokrát proti němu, anebo ho česká společnost prostě nechápala.
Masaryk byl velmi vzdělaný a čestný člověk. Tyto vlastnosti uplatnil v tzv. Hilsnerově aféře. Leopold Hilsner byl židovský mladík, obžalovaný z vraždy křesťanské dívky. Masaryk prosadil, že případ Hilsnera nebyl posuzován rasisticky, ale že proběhl formou nezávislého soudu.
Své rozsáhlé záměry a cíle vyložil Masaryk v mnoha spisech a bezpočtu brožur a časopiseckých studií. Se svými přáteli založil stranu, které se nejčastěji říkalo realistická. Vliv na veřejnost vykonával nejvíce prostřednictvím časopisů.

Filosofie T. G. Masaryka

Snad nikdo z představitelů české buržoazní filosofie nemluvil tak naléhavě proti eklekticismu a myšlenkové polovičatosti jako Masaryk. A snad nikdo z nich nenakupil ve své filosofii tolik eklekticismu a myšlenkové polovičatosti jako on.
Jeho eklekticismu se navenek projevuje v tom, že jeho filosofické úvahy sledují tři různorodé myšlenkové line. V pojetí vědeckého poznání se Masaryk přidržuje empirismu a agnosticismu (empirická psychologie, estetika, sociologie a empirická věda vůbec.) K tomu však připojuje požadavek, aby se filosofie, ale i věda nevyhýbala metafysické spekulaci, která je podle Masaryka záležitostí rozumu (dualismus hmoty a ducha a zkoumání jejich podstaty; úvahy o smyslu světa, dějin a života člověka; filosofie jako teleologie, filosofie dějin a etika jako nauky a života člověka). Různorodost těchto stránek je nakonec podtržena Masarykovým důrazem na prožívání světa, na jednání a na praxi.
Tyto nesourodé stránky Masarykovy filosofie nás upozorňují na její vnitřní rozpory. Jde tu především o rozpor mezi požadavkem poznat podstatu věcí a jednotlivin v jejich konkrétní totalitě a empiristicko-agnostickou povahou vědeckých prostředků, které k tomu Masaryk poskytuje. Setkáváme se tak s rozporem mezi metafysickou spekulací a empirismem a dále pak s rozporem mezi rozumováním (tzv. "racionální teologie a teismus) a "prožíváním" ("bezprostřední postřehování věci"). Tím se navozují a zauzlují rozpory další; spor mezi abstaktním a konkrétním, vědou a náboženstvím, subjektivismem vědy a objektivismem víry, a drobnou prací a "prožíváním". V celkovém pojetí filosofie pak nacházíme rozpor mezi filosofií jako "kritickým" vědomím a filosofií jako osobním přesvědčením, mezi metodou a teorií, vyjádřený v Masarykově výroku, že "metoda musí být věcná, vědecká, realistická, ale celek, cíl, koncepce - to je věčná báseň".
Přes všechnu rozporuplnost mají Masarykovy úvahy jednotný ráz. Masaryk uplatňuje důsledně totéž stanovisko při řešení všech filosofických otázek, které se u něho nejčastěji objevují. Patří k nim zejména tyto otázky: konkrétní - abstraktní, věci - vztahy, jednotliviny - zákony, věci - vývoj, statika - dynamiky, člověk - poměry, individuum - společnost, psychologie - sociologie, etika - historie, etika - politika. Nelze popřít důslednost, s jakou Masaryk klade v těchto případech na první místo konkrétní věci, jednotliviny, statiku, člověka, individuum, psychologii, etiku. Nejde o postup nahodilý. Je např. úzká souvislost mezi Masarykovým důrazem na individuum a na psychologii právě tak jako mezi jeho důrazem na individuum, jednotliviny a na poznání konkrétní. Vědomí těchto souvislostí nás přivádí k základům Masarykovy filosofie, totiž k hlavní otázce, spojující jeho filosofii s politikou: "Je krize buržoazní společnosti krizí "člověka" nebo krizí "poměrů" ? Je třeba změnit společenské vztahy nebo "člověka"?
Z odpovědí na tuto praktickopolitickou a v zásadě již i filosofickou otázku lze vyložit jak jednotu tak i rozporuplnost Masarykovy filosofie. Její jednotnost je dána Masarykovým jednotným buržoazně reformistickým stanoviskem , tj. stálým zřetelem k dílčím změnám "poměrů" při prioritě změny "člověka". Jej rozpornost vyplývá z neřešitelnosti krize buržoazní společnosti těmito prostředky. Masaryk neustále zápasí s tím, nakolik změnit poměry, aby se tím nesáhlo na základy buržoazní společnosti, a nakolik se orientovat na obrodu člověka, aby se při tom neupadlo do přílišné sebeanalýzy a nezanedbaly se dílčí změny poměrů. Podobně i jeho pokusy o řešení krize "člověka", resp. krize buržoazní inteligence, se pohybovaly v tomtéž bludném kruhu. Neřešitelnou byla úloha odstranit krizi inteligence a neodstranit společenské a ideologické základy, z nichž vyrostla. A tak se celá Masarykova filosofie zabývá opravováním různých "extrémů" a slučováním neslučitelných stránek. Výsledkem byla filosofie, která spojovala empirické studium společnosti s metafysickými spekulacemi o smyslu světa a s "prožíváním".
Eklekticismus nevzniká u Masaryka z úsilí zachovat za každou cenu náboženství. Eklekticismus vzniká z neřešitelnosti úkolu zachovat a zachránit buržoazní společnost dílčími reformami a hlavně obrodou člověka. Náboženství je pak průvodní jev a nutný důsledek této snahy; proniká sice všemi stránkami Masarykovy filosofie, podřizuje se však hlavnímu úsilí - obrodit člověka jako člověka "plného", harmonického (náboženství jako racionální výklad, jako prožívání, jako aktivita). Činit náboženské úsilí hlavním rysem Masarykovy filosofie tak znamená opomíjet primárnost politického zřetele v jeho úvahách, který jej odlišuje např. od náboženských myslitelů typu Tolstého. Masarykova filosofie jako výraz kolísání mezi dílčími změnami poměrů a obnovou člověka je spojení iracionalistické lebensfilosofie, rozplývající filosofii v "praxi", s buržoazně reformistickou politickou koncepcí.

Eklekticismus - filosofický směr, který si vybírá a kombinuje různé i protichůdné názory, předpoklady i hodnocení bez ohledu na případné rozpory

Teismus - náboženský směr, který uznává existenci boha mimo svět, ale i jeho působení a zasahování na světě, čímž se liší od deismu.

Dualismus - teorie a koncepce založená na dvou samostatných, neodvoditelných a mnohdy se vylučujících principech.

Empirismus - názor, že zdrojem poznání je pouze zkušenost


Použitá literatura:
Filosofie T. G. Masaryka - Lubomír Nový
Česká multimediální encyklopedie Leda

(konec článku Tomáš Garrigue Masaryk)

Vytisknout referát Tomáš Garrigue Masaryk | Zpět na seznam referátů
Doporučujeme: Cestovní systém Dřevo Plzeň Emona Kroni Maledivy PixelEU Referáty Taxi Plzeň Vtipy Weby na míru Zvesela