Ken Elton Kesey

autor: ld.johanesville.net datum: 22.11.2002 zobrazeno: 2x

[17.9.1935-2001]

Americký spisovatel. Narodil se v La Juntě (Colorado). Vystudoval divadelní umění na oregonské univerzitě v Eugene, v letech 1958-59 navštěvoval kursy tvůrčího psaní na 'Stanfordově univerzitě' v Kalifornii.
Ken Kesey je kultovní postavou, legendárním americkým spisovatelem, hrdinou kontrakultury Ameriky 60. let, styčným bodem mezi generací beatniků 50. let a hippies. Popularity dosáhl hned svou první knihou Vyhoďme ho z kola ven. Tento jeho stěžejní román o poměrech v psychiatrické léčebně a o marné revoltě jednoho svobodymilovného chovance ústavu se dočkal filmového zpracování od Miloše Formana (pěti 'Oscary' oceněný snímek).
Stejně jako Heller nikdy nepřekonal svou Hlavu XXII, Ken Kesey po románu Vyhoďte ho z kola ven vlastně jen sbírá drobky témat. Nicméně o svém druhém románu Tak mě někdy napadá Kesey prohlásil, že tak dobrou knihu už nikdy nenapíše. Po vydání tohoto románu se však k nemalé lítosti svých čtenářů na velmi dlouhou dobu (více než 20 let) odmlčel. Stejně jako Heller nikdy nepřekonal svou Hlavu XXII, Ken Kesey po románu Vyhoďte ho z kola ven vlastně jen sbírá drobky témat.
Kesey podlehl po operaci, při níž mu byl z jater odstraněn rakovinný nádor.

DILO

* Vyhoďte ho z kola ven/Přelet nad kukaččím hnízdem (1962) (One Flew Over The Cuckoo's Nest)
* Tak mě někdy napadá (1963) (Sometimes a Great Notion)
* Letters From Mexico, 1967
* Letters And Short Pieces, 1968
* The Last Whole Earth Catalog, 1971
* Keseyho výprodej (Kesey's Garage Sale, 1973)
* You Probably Think This Song Is About You, 1973
* Sedm modliteb babi Whittierové (The Seven Prayers By Grandma Whittier), 1974-79
* Den poté, co zemřel superman (The Day After Superman Died, 1980) -přetištěno v Demon Box
* Skříňka s démonem (Demon Box, 1986)
* Little Tricker The Squirrel Meets Big Double The Bear, 1988
* Kesey, 1977
* Caverns, 1990
* (The Further Inquiry, 1990)
* (Little Tricker the Squirrel Meets Big Double the Bear, 1990)
* (The Sea Lion, 1991)
* Námořníkova píseň (Sailor Song, 1992)
* (Last Round Up (s Kenem Babbsem), 1994)
* Twister, 1994


VYHOĎTE HO Z KOLA VEN
Ukázky z knihy:

Něco tím spustila, nějaké akustické zařízení ve stěnách, neštelované na pouhý zvuk těchhle slov pronesených jejím hlasem. Akuťáci se probudili. Unisono otevřeli ústa. Její přebíhající pohled se zastavil na prvním muži u zdi. Ústa se mu rozhýbala. “Vykradl jsem pokladnu v autoservisu.” Přejela k sousednímu chlapovi. “Zkoušel jsem dostat do postele vlastní sestru.” Oči jí sklouzly na dalšího chlapa; vyskakovali všichni jako automatické terče na střelnici. “Já jsem - jednou – chtěl dostat do postele bráchu.” “Já zabil svou kočku, když mi bylo šest. Panebože, odpusť mi to, umlátil jsem ji kamenem a sved jsem to na souseda.” “Lhal jsem, že jsem to jen zkoušel. Vyspal jsem se se sestrou.” “Já taky! Já taky!”
- str. 48

Viděl jsem to stejně, jako vidíte změnu na člověku, co byl dlouho pryč, ale kdo ho vidí denně, den za dnem, ten si ničeho nevšimne, protože změna probíhá postupně. Po celou cestu k pobřeží jsem viděl známky úspěchu, kterého v tomhle kraji dosáhl Kombajn od té doby, co jsem tu byl naposledy – když například na stanici zastavil vlak a vytlačil ze sebe šňůru dospělých mužů v nachlup stejných oblecích a kloboucích, snes je jako snůšku ve všem všudy stejného hmyzu, položivé výrobky, které pěkně jeden po druhém, prd-prd-prd, vypadávaly z posledního vagónu, a potom vlak zahoukal na elektrickou píšťalu a pokračoval v cestě zpustošenou krajinou, aby zas někde dál vyklopil novou várku. Nebo takové věci jako pět tisíc domů stejných do poslední mrtě, dokonale vyražených nějakým obřím strojem, a natažených po kopcích za městem, tak čerstvě vyrobených, že byly pořád ještě spojené jako uzenky, tabule s nápisem: ZALOŽTE SI U NÁS HNÍZDO – VÝHODNÉ SPLÁTKY PRO VÁLEČNÉ VETERÁNY, dětské hřiště za drátěným plotem pod kopcem a další tabule, na které stálo: CHLAPECKÁ ŠKOLA SV. LUKÁŠE – a kde pět tisíc děcek v zelených manšestrových kaťatech a bílých košilích pod zelenýma pulovrama proplétalo hada na akru drceného štěrku. Šňůra dětí se vlnila, kroutila a cukala sebou jako opravdický had, a při každé prudké obrátce se z jejího konce utrhlo malé děcko a koulelo se k plotu jako pejří. Při každé otočce hada. A pořád to samé děcko, pořád to samé. Všech těch pět tisíc děcek žilo v těch pěti tisících domech, které patřily těm chlápkům, co vystoupili z vlaku. Domy si byly podobné jako vejce vejci a děcka si to občas spletla a vrátila se do cizích domů a k cizím rodinám. Nikdo si toho nevšimnul. Najedla se a šla spát. Všímali si akorát toho malýho děcka z konce hada. Vždycky bylo tak uválené a potlučené, že ať přišlo kam přišlo, nikam nezapadalo. Nedokázalo se ani uvolnit a zasmát. Těžko se můžete smát, když cítíte tlak těch signálů, co na vás vyzařují z každého nového auta, které jede kolem, z každého nového domu, který vidíte cestou.
- str. 202


(konec článku Ken Elton Kesey)

Vytisknout referát Ken Elton Kesey | Zpět na seznam referátů
Doporučujeme: Cestovní systém Dřevo Plzeň Emona Kroni Maledivy PixelEU Referáty Taxi Plzeň Vtipy Weby na míru Zvesela