Vasco da Gama | ||
| autor: Jakub Klímek | datum: 24.2.2002 | zobrazeno: 2x |
| (1460-1524) V roce 1488 Bartholomeo Diaz, plnící příkaz krále Jana II. Portugalského, stal prvním Evropanem, který doplul z Iberijského poloostrova k nejjižnějšímu cípu Afriky. Místu, kam dorazil, dal název mys Bouří a jak se později ukázalo, toto jméno se pro něho stalo osudné. O patnáct let později tu zahynul v bouři. Král však toto pojmenování odmítl, protože obeplutí mysu slibovalo Portugalsku otevření námořní cesty do Indie a pro tak významnou událost bylo zapotřebí najít vhodnější jméno. Král se rozhodl pro mys Dobré naděje. Uplynulo dalších deset let a nic se nedělo. Král Manuel, který nastoupil na trůn v roce 1495, jmenoval jakéhosi Vasca da Gamu, muže, kterému ještě nebylo ani třicet let a nehrál v Portugalském námořnitství žádnou roli. Různé zprávy naznačují, že volba nepadla na něho, ale že zdědil jmenování po svém otci, který zemřel dříve než byla stavba lodí dokončena, anebo jeho bratru Paulovi, který sice jmenování odmítl, ale nakonec se k expedici připojil. Když Portugalci vypluli, měli k dobru léta pečlivého plánování.Vasco da Gama přizpůsobil projekt tradiční karavely, a tak vznikly dva trojstěžníci o výtlaku asi 100 tun Sao Gabriel a Sao Rafael, 50-ti tunová karavela Berio a dvousettunová spížní loď naložená zásobami snad na tři roky. Cestovatelé vyplouvají Čtyři lodi s 200 muži na palubě opustili Lisabon 8.července 1497 s Vasco da Gamou jako kapitánem na palubě Sao Gabriel a Paulem da Gamou jako kapitánem na palubě Sao Rafael. V deníku cesty nazvaném Roteiró, který se dochoval, i když byl psán anonymně, pravděpodobně na palubě Sao Rafael se vysvětluje, že král vyslal expedici "aby učinila objevy a vydala se hledat koření". Hned v první části cesty se vlajková loď ztratila v mlze a deset dní prožili v obavách o její osud. Pak se ale všechny lodě setkali u Kapverdských ostrovů na místě, které generální kapitán určil, pokud by takový problém nastal. Vpluli do Atlantického oceánu, aby se vyhnuli náročné plavbě po západoafrickém pobřeží. Zátoku nedaleko mysu Dobré naděje pojmenovali podle svaté Heleny. 22. Listopadu obepluli mys. Na čtrnáct dní zakotvili v Mosselském zálivu a Vasco da Gama rozhodl, že než vyplují, zničí zásobovací loď a její náklad přeloží na zbývající tři plavidla. V další etapě cesty začali mnozí z mužů trpět kurdějemi. K tomu tehdy nevyhnutelně docházelo při každé dlouhé cestě. V Mozambiku našli mořeplavci řadu důkazů o obchodu s Arábií a Indií. Da Gamův místní lodivod nedokázal zabránit tomu, aby Sao Rafael nenajel poblíž Mombasy začátkem dubna 1498 na mělčinu. Skočil proto přes palubu a uprchl. Když vypluli z Mombasy, zajal Da Gama jednu obchodní loď a doufal, že na její palubě najde lodivoda. Ale zajatci ho přemluvili, aby plul do Malindi, kde zcela jistě nalezne někoho vhodného. Ani ne za týden sultán z Malindi obstaral lodivoda. Prokázal jim svou službu. Cestovatelé opustili 24. Dubna Malindi a 20. Května už dorazili do Kalikatu na Malabarském pobřeží v jihozápadní Indii. Pomalý postup v Indii Roteiró zaznamenává, že prvního muže, kterého Da Gama vyslal v Indii na pevninu, přivítali slovy "Čert aby vás vzal! Co vás sem přivedlo?" První přijetí generálního kapitána u místního vladaře, kterému říkali samorín, vypadalo slibně, byl přijat jako vzácný host. Brzy potom však obě strany začali ztrácet trpělivost. Da Gamu nosili do samorínovy rezidence v palankýnu a cesta zpomalovaná monzunovými dešti ho rozčilovala. Vzal jako urážku nabídku, aby jel na koni bez sedla. Když dal samorín pokyn, aby vyložili z lodí všechno zboží, které přivezli, zjistil Da Gama a jeho doprovod, že jsou drženi proti své vůli na břehu. Nakonec Da Gama obdržel svolení, aby se vrátil na svoji loď. Když se Portugalci chystali odplout, samorín v poslední chvíli zajal rukojmí a požadoval velkou částku peněz, jakýsi poplatek za vyplutí. Da Gama zareagoval na situaci tím, že zajal zase svá rukojmí a předstíral, že odplouvá domů. To stačilo a jeho muži byli propuštěni. Samorín napsal dopis králi portugalskému, v němž mu nabídl obchodovat se skořicí, hřebíčkem, zázvorem, pepřem a drahokamy z jeho země za zlato, stříbro, korály a šarlatové látky. Dne 29. Srpna 1498 se "generální kapitán a ostatní kapitáni dohodli takto: Vzhledem k tomu, že jsme objevili zemi, kterou jsme hledali, jakož i koření a drahé kameny a zdá se nemožné navázat srdečné vztahy s lidmi, bude radno odplout." Cesta domů Mogadišo, ležící na východoafrickém pobřeží spatřili cestovatelé až 2. Ledna 1499, tři měsíce poté, co vypluli z Indie. Během cesty zemřelo tolik mužů, že nestačili zvládnout tři lodě, a proto spálili Sao Rafael na mělčinách, kde nasedl na dno při cestě do Indie. Zdecimovaná posádka už se blížila k domovu, když zemřel Paulo da Gama. Vasco da Gama dorazil do Lisabonu v září roku 1499. Do Indie se vypravil znovu roku 1502 v čele velké ozbrojené flotily s příkazem získat pro Portugalsko celou námořní cestu do Indie. Prohlédl si portugalskou základnu v Kóčinu, zajistil základní opevnění, zorganizoval hlídkování lodí při Malabarském pobřeží a v roce 1503 se vrátil domů. Vasco da Gamovi se dostalo velkolepých odměn a poct za úspěchy, které dosáhl. V dubnu 1524 se již potřetí vypravil do Indie, aby se ujal úřadu místokrále, ale 24. Prosince téhož roku, nedlouho po svém příjezdu zemřel. | ||