Publius Terentius Afer | ||
| autor: Zuzana Pavková | datum: 24.2.2002 | zobrazeno: 2x |
| Publius Terentius Afer ( cca 2. st. př. n. l.) je spolu s Plautem nejznámější autor římské komedie.V tvorbě obou autorů však nalezneme mnoho rozdílů. První z velkých rozdílů je jazyk. Terenciův jazyk byl dáván za příklad mnohým dalším autorům jako vzor dokonalé latiny, což je vzhledem k jeho původu paradoxní situace. Vždyť se narodil jako otrok a jako takový neměl nárok na vzdělání. Po jeho příchodu z rodného Kartága do Říma vzdělání sice získal, ale i tak musel mít vrozený velký cit pro jazykovou skladbu a všechny její odstíny. Další velký rozdíl je v zpracovávání námětů. Oba dva přiznávají, že jejich náměty čerpají z řeckých komedií. Jejich hlavním zdrojem byl Menandros. Terentius však nepopírá, že pouze přebásňuje řecké originály, které také upravuje. Ve většině jeho prologů najdeme zmínky o původních řeckých originálech.Neostýchá přiznat se, ano chlubí se skoro tím, že doslovně = verbum de verbo z řeckých komedií kořistil.Upozorňuje na to hlavně v prologu ke své komedii "Bratři". Z řečtiny přejímá dokonce i názvy her. Pouze k nim přidává latinskou koncovku. Výjimku tvoří hra "Formio" pojmenovaná podle hlavního hrdiny. Proč se tedy o Terenciovu tvorbu zajímáme, když není podložena vlastním tvůrčím duchem? Z jeho tvorby se dochovalo pouze 6 komedií. Zajímavou součástí jeho komedií je prolog. Ten by často mohl mít i samostatnou funkci. Často v nich vysvětluje svou inspiraci Řeckem, či důvody proč píše komedie.V prologu k dílu "Kleštenec" uvádí, že komedie by se ani neměla snažit líbit všem. Pro něj je důležité líbit se "dobrým" a "velké obecenstvo" co možná nejméně urážet. Je tedy jasné, že jeho komedie nemohly mít takový úspěch jako komedie Plautovi, jehož krédo " píši svá díla tak, aby se líbila, co největšímu počtu diváků"1). využívá mnoho umělců i dnes. Některé komedie zcela vycházejí z řeckých originálů, jiné jsou výsledkem kombinace několika námětů v jeden. Ke všem je však přistupováno s respektem k původnímu textu. Postavy v jeho dílech se pohybují v neurčitém řecko-římském prostoru jakých bylo v tehdejší době v římské říši plno. Nelze tedy často určit ani přesný prostor v němž se postavy pohybují. Většina děl má několik společných znaků: hlavním hybatelem děje je otrok. Glosující a pohotový člověk z lidu , který je nade všechny, kterým slouží. postavy pro děj podstatné se na scéně vůbec nevyskytují. Většinou jsou to milenky hlavních hrdinů, které svými vztahy přesto zasahují do děje. V komedii "Kleštěnec" je takovou postavou dívka Pamfila. Kvůli této dívce se vlastně rozebíhá celý děj, sama je však na scéně minimálně. dvě dějové roviny. Výjimkou je komedie "Tchyně". Ostatní komedie mají vždy dva mladé hrdiny. Často se jedná o bratry jako v komedii "Kleštěnec". Všechny komedie spojuje také dokonalá umělecká forma. Jistá dávka uhlazenosti a korektnosti zevnějšku. Vybroušená slova i pracné sestavování veršů, které zaručuje kvalitní jazykovou stránku. Je obdivuhodné, že Terentius dokázal realizovat nejvýše umělecký jazyk právě v žánru komedie a ubránil se přejít k tragédii. Nevytváří ani děj ani postavy primárně pro komický efekt. Jeho jazyk je úspornější, takže jeho komedie jsou kratší než-li Plautovi, přestože mají komplikovanější zápletky. Je také více rafinovanější. Více se zamýšlí nad situacemi a charaktery . Je zde patrná viditelná snaha o zachycení své soudobé společnosti.Jako autor navíc vždy stojí nad zápletkou, kterou spíše sarkasticky komentuje, než by jí soudil. Pojďme tedy přímo k jedné z jeho typických her . Tou je "Kleštěnec". Je napsána opět na motivy Menandrovi hry "Eunuchos". Terentiova úprava měla premiéru v roce 161. př. n. l. a byla původně myšlena pouze jako volný překlad řecké předlohy. Terentius do ní však přidal některé postavy, takže vytvořil vlastně hru novou. Totožnou z řeckou předlohou pouze námětem. V prologu opět uvádí, že větší urážkou než krádež motivu je špatný překlad a chybný sloh. Vzápětí však jakoukoliv krádež popírá s tím, že si pouze vybral stejné typy postav, které jsou však již natolik ustálené, že se o krádež jednat nemůže. Jednotlivé postavy této komedie jsou činní a jednající lidé. Ústřední dvojicí hry jsou bratři Fédria a Chérea, které oba trápí stejný problém, kterým je "láska". I když mají oba patrně působit jako sympatické charaktery nelze se s nimi ztotožnit. Jejich protipóly by měly tvořit jejich vyvolené. Není tomu tak. Zatímco jedna z nich Pamfila se na scéně několikrát pouze mihne, druhá z žen Thais je vlastně hlavní hrdinkou celé komedie. Je to také patrně nejsympatičtější postava. Je to žena chytrá a cílevědomá . Ochotná pomoci své družce, když se dostane do problémů. Přesto, že jí to může stát Fedriovu náklonost. Fédria je naopak nejslabší postavou této komedie . Jeho určujícím citem není láska, ale ješitnost. Je mu těžko uvěřit ženě, kterou údajně miluje. I proto není schopen dostát svému slibu a dva dny ji nevidět. Svou náklonnost omezuje pouze na dary, které jí dává. V tomto ohledu se nijak neliší od Thrasa. Typické postavy římských komedií. Namyšleného vojáka z jehož peněz žije nemalý počet příživníků. Jejich typickým představitelem je Gnatho, který svůj zdroj obživy nijak neskrývá. " To já se směji jejich hloupým vtipům. Co tvrdí chválím, řekne opak toho, hned velebím zas pravý opak. Tak." Je to ukázkově bezcharakterní tvor, který žije pouze z peněz jiných. Jednou z méně typických postav je služka Pýthia. Ta tvoří jakýsi protipól otroka Parmena. Také je to ona, kdo ho nakonec vytrestá.Podobný typ se později objevuje například u Shakespeare ve "Večeru tříkrálovém". Další typickou postavou je otrok Parmeno. Při odjezdu otce obou nezvedených synů je mu svěřena odpovědnost za ně. Nejenže je neschopen jakkoliv je usměrnit, ještě se zapojuje do jejich nápadů.On je sice vymýšlí, ale další iniciativu přebírají jiní. V tomto případě mladší z bratrů Chérea. Nápad převléci se za kleštěnce dostává sice Parmeno, vykonavatelem je však hlavně Chérea. Jeho postava je také nejvíce rozporuplná. Přesto, že všechny ospravedlňuje láskou , těžko s ním souhlasit. Brát znásilnění jako projev lásky je z dnešního pohledu nepřijatelné. Nemohu proto plně souhlasit s tvrzením E. Stehlíkové:" Důstojnost v charakteru důležitých postav, důraz na citovost a snaha po vytvoření pozitivního modelu lidského chování, to vše směřuje v Terentiově tvorbě k základům psychologické komedie"2) Nevidím v jeho tvorbě žádnou snahu o citovost natož o vytvoření pozitivního modelu lidského chování. Vždyť kdo by měl být o ním kladným hrdinou v této komedii? Těžko to bude kterákoliv mužská postava. Zbývají tedy pouze ženy. Thais a Pythia.Thais je hetera a Pythia služka. Dost netypické typy pro ukázkově čistý charakter. Přesto jsou to právě ony dvě. Povahově rozdílné v něčem si však podobné. Obě vědí, co chtějí a jsou ochotny pro to něco udělat. Přemýšlejí moderně a také tak jednají. Seznam použité literatury: Publius Terentius Afer: Kleštěnec, Odeon 1965 Stehlíková Eva: Římské divadlo, KLK 1993 | ||