Michelangelo Buonarroti

autor: Dima Meiner datum: 24.2.2002 zobrazeno: 15x

(1475 Caprese Michelangelo u Arezza – 1564 Řím)

Italský architekt, sochař, malíř a básník. Jeho otec byl krátký čas soudcem v Caprese, pak se přestěhoval s rodinou do Florencie. Ve čtrnácti letech vstoupil Michelangelo do dílny Ghirlandajů (1488-90), pak se stal žákem sochaře Bertolda na medicejské akademii ve Florencii, kde vyrůstal ve společnosti básníků a filozofů na dvoře Lorenza Magnifica. Po krátkém pobytu ve Florencii odešel roku 1496 do Říma. Působil střídavě v Římě i ve Florencii: I. pobyt v Římě 1496-1501; II. pobyt ve Florencii 1501-5; II. pobyt v Římě 1505-16 přerušen útěkem před papežem Juliem II. do Florencie 1506, načež dochází ke smíření v Bologni; III. pobyt ve Florencii 1516-1534 přerušen útěkem před válečnými nepokoji do Benátek, 1526-30; III. pobyt v Římě 1534-64. V posledním římském období vznikly Michelangelovy sonety a madrigaly, v nichž opěvuje svou platonickou lásku k ušlechtilé ovdovělé markýze z Pescary, Vittorii Coloně, rozjímá o marnosti života a nakonec hledá svou útěchu v Bohu. Ačkoli Michelangelo zasáhl převratným způsobem do všech druhů výtvarného umění, na prvním místě stálo u něho vždy sochařství. Na malířství se díval svrchu a považoval je za práci pro ženy. Avšak Michelangelo mnohdy vyjadřuje ve svých obrazech to, co nemohl vyjádřit v sochařství. Jeho malířské dílo obsahuje čtyři monumentální obrazy, z nichž každý znamená novou epochu, a jediný zachovaná tabulový obraz. Bitva u Castiny roku 1364 měla být protějškem Leonardovy Bitvy u Anghiary roku 1440 ve florentské radnici. Michelangelo vytvořil pouze kreslený kartón (1504), který se později ztratil. K dokončení nedošlo, a zdá se, že o to ani umělec nestál. Stačilo mu, že v umělecké soutěži triumfoval. Kartón působil na současníky jako zjevení. Michelangelo si vybral bezvýznamný žánrový námět – vojáci koupající se v Arnu jsou překvapení nepřítelem a rychle se připravují k boji – aby tím více zdůraznil uměleckou myšlenku: dokonalé zobrazení mužského aktu v pohybu. Oč usilovalo renesanční umění dokázal Michelangelo s jistotou. Množstvím postojů a gest předčil nejen současné, ale i antické umění. Vytvořil galerii postav nového ideálního typu, odlišného od všeho předcházejícího. Kartón se stal vzorníkem pohybových motivů evropského umění až do 18. stol. Michelangelo naplňuje renesanční ideál: kreslí realisticky individuální, v antickém smyslu dokonalé tělesné tvary, ale popírá při tom všechna kompoziční pravidla, na nichž si zakládá předcházející generace. Chybí dominanta, perspektiva, propracování prostředí. Pro sochaře Michelangela jediným obsahem umění lidská postava. ( V této době má již za sebou monumentální sochu Davida).

Nástropní malbu Sixtinské kaple (1508-1512) objednal papež Julius II. náhradou za zrušený velkolepý projekt papežského náhrobku, do něhož Michelangelo vkládal největší naděje. Základní myšlenka je prostá. Jestliže na levé straně kaple byly zobrazeny výjevy ze života Mojžíšova (sub lege) a na pravé Ježíšova (sub gratia), měl strp znázornit vládu boží (ante legem), před spasením lidstva. Michelangelo proměnil valenou klenbu kaple malovanými architektonickými články v bohatou iluzivní stavbu s rámci pro obrazy. Jádrem je střední pás, rozdělený do devíti – čtyř velkých a pěti malých – na sebe navazujících obrazů, líčících (směrem od oltářní stěny) stvoření světa, prvních lidí, vznik hříchu a boží trest: Bůh odděluje světlo od temnot, Stvoření slunce a měsíce, Bůh odděluje vodu od země a stvoření rostlinstva, Stvoření Adama, Stvoření Evy, První hřích a vyhnání z ráje, Oběť Melchisedechova, Potopa světa posmívání Noemovi. Michelangelo v Sixtinské kapli usiloval proměnit strop v svobodný umělecký útvar a překonat skutečnost uměleckou představou. Celý prostor stropu ovládají proroci a sibyly, kteří především mocí svých psychických schopností a vnitřní velikosti se stali povolanými vůdci světa. Strop je uměleckým vtělení ideálu renesance jako byla v té době Dantova Božská komedie.

Ve freskách domácí kaple papeže Pavla III. 1542-50 Michelangelo záměrně popírá základ renesančního umění. Místo souměrnosti a vyvážené harmonie se uplatňuje asymetrie a nepoměr proporcí.

V díle stáří ( kresby k Ukřižování) nahradil dřívější mocné pohyby a nadlidské tvary hluboký duševní zážitek. Vše je nyní odvráceno od nitra. Tvar se dobývá z hmoty a dostává podobu, jež spíše naznačuje než zobrazuje.

Zbytek svého života zasvětil umělec architektuře (od roku 1564 řídil stavbu chrámu sv. Petra ve Vatikánu).

Michelangelo má jedinečné postavení v dějinách umění. Shrnuje evropskou uměleckou tradici od antiky přes středověk po renesanci i tradici florentského umění od Giotta k Leonardovi . Z jeho díla vycházejí manýristé i barokní umělci. O jeho umělecké genialitě se nikdy nepochybovalo. Byl uznáván a oceňován již od svého mládí a zvláště po dokončení Posledního soudu všechno italské a mnoho evropského umění podlehlo jeho slohu. Jeho díla se stala vzorníkem motivů pro umělce až do 18. stol. Michelangelo vyvrcholil renesanci a zároveň nejhlouběji prožil zhroucení jejích ideálů. Byl z prvních umělců, kteří jsou si vědomi tvůrčí svobody a vyžadují v uměleckých záležitostech naprostou nezávislost.


(konec článku Michelangelo Buonarroti)

Vytisknout referát Michelangelo Buonarroti | Zpět na seznam referátů
Doporučujeme: Cestovní systém Dřevo Plzeň Emona Kroni Maledivy PixelEU Referáty Taxi Plzeň Vtipy Weby na míru Zvesela