Sokrates

autor: Katka Šáchová datum: 15.09.2002 zobrazeno: 15x

Sokrates a jeho doba
· narodil se okolo r. 470 jako syn sochaře a porodní báby v Athénách
· upoutával pozornost rozhodně vším: zevnějškem i způsobem života, činností i učením
· na rozdíl od placených učitelů moudrosti (sofistů), kteří se pyšnili skvělými oděvy, byl vždy skromně oblečený a často chodil bos
· den co den se toulal po městě a začínal rozhovor s každým, koho potkal - začínal zpravidla nevinnými otázkami, které stále prohluboval a nepolevil, dokud nepřivedl rozhovor k obecným filosofickým otázkám (svou metodu vedení rozhovoru srovnával s porodnickým uměním)
· jeho žena, proslulá Xanthippé, která si již ve starověku získala pověst svárlivé a nesnesitelné ženy, rozhodně nebyla ženou chápající jeho činnost, avšak Sokrates říká: "Jsem přesvědčen, že podaří-li se mi snést se s ní, bude pro mne hračkou vycházet dobře se všemi ostatními lidmi."
· jeho život a činnost probíhaly v jednom z nejnapjatějších aténských dějin - byl svědkem velikosti i pádu Atén
· prokázal nejen vojenskou chrabrost na bojištích, ale i občanskou statečnost v složitých situacích společenskopolitického života své vlasti - politickému životu se však vědomě vyhýbal a zdůvodňoval to zásadním rozporem mezi svým vnitřním přesvědčením o spravedlnosti a zákonnosti a množstvím "věcí nespravedlivých a protizákonných", jež se dějí
· byl stoupencem umírněné demokracie - nepřipisoval rozhodující úlohu ani tak formě vlády (s výjimkou tyranie, kterou odsuzoval), jako přísnému zachovávání zákonů a dovednému řízení státu
· kritizoval praxi výběru úředníků losováním
· otroctví nepovažoval za kategorii právní nebo rasovou, ale za kategorii výlučně morální
· přiznával, že svoboda a štěstí spočívají v činném životě
? ve svých názorech na řízení státu překročil rámec své epochy
Sokratovo učení a metoda
· Sokrates nezanechal po sobě nic písemného - všechny poznatky o jeho životě a učení byly získány nepřímou metodou, na základě zpětného usuzování - ze zachovaných zpráv, především Platónových, Xenofóntových a Aristotelových
· Sokratovo pojetí filosofie - soustředil pozornost na člověka a jeho jednání a tyto problémy pokládal za "nejdůležitější" pro filosofii (Ciceron: "Sokrates snesl filosofii z nebe na zem.")
· podle Sokrata spočívá lidská moudrost v tom, že si je člověk vědom své neznalosti - "ví, že nic neví" (ve skutečnosti je moudrý pouze bůh a člověk může být jen milovníkem moudrosti, tj. filosofem)
· vědění a lidské jednání, teorie a praxe, tvoří podle Sokrata jednotu - z toho pramení i jeho přesvědčení, že člověku dostupné pravdivé vědění a opravdová moudrost jsou neoddělitelné od spravedlivých skutků a jiných projevů ctnosti
· filosofická činnost Sokrata měla formu dialogů, tj. besed a sporů a každý ze spolubesedníků byl rovnoprávným účastníkem rozmluvy (v sokratovském dialogu se setkávají dvě osoby, které nepovažují pravdu a vědění za něco hotového, ale za problém, který vyžaduje hledání. Umění vést dialog je pak nazýván dialektikou.
· nutnou cestou, která vede k dialektice je vymezení pojmů, resp. jejich podstaty - Sokratovská dialektika je filosofickou rozmluvou, zjištěním obecného v různém, jedinečného v mnohém, rodu v druzích, podstaty v jejích projevech
· hlavní kritérium, podle něhož lze odlišit dialektiku od eristiky, spatřoval Sokrates v nalézání pravdy (cílem eristiky bylo ukázat, že lze uznat i dvě navzájem protikladné teze za stejně pravdivé. Podle Sokrata byla eristika cizí pozitivním úkolům filosofa.)
Sokratovo etické učení
· "Poznej sám sebe" - člověk hledá svůj vnitřní svět jako nejvyšší hodnotu, pečuje o vlastní duši, o své určení
· "Ctnost je vědění" - jen vědění dovoluje člověku rozumně využívat prostředků jež má k dispozici, tj. např. bohatství a zdraví k dosažení dobra a štěstí
· "Nikdo nečiní zlo úmyslně" - nikdo není zlý ze své vůle, ale jen z nevědomosti; kdo činí bezpráví je nešťastnější než ten, kdo jím trpí
· Učení o dobru a duši
- čin člověka je ctnostný tehdy, když směřuje k dobrému (užitečnému) cíli a věc je dobrá, jestliže je užitečná k tomu, k čemu je určena
- Sokrates byl prvním z řeckých filosofů, který zcela jasně položil filosofickou otázku o vztahu duše k tělu. Pokládal je za dvě složky celistvého člověka, které jsou sice v jednotě, ale nejsou rovnocenné - podstatně se navzájem od sebe liší.
- duše je pramenem rozumnosti, zdrženlivosti a sebeovládání
· Sokratova teologie a teleologie
- Sokratův bůh je neosobní, vesmírný rozum, nadlidská moudrost - je zdrojem světového řádu
- smysl bytí člověka spočívá v rozumovém a mravním sebezdokonalování
- otázku nesmrtelnosti duše ponechal otevřenou, protože jeho naděje a víra, že duše je nesmrtelná se řídily požadavky rozumu. Trval však na tom, že je třeba se o duši starat - kladl důraz na duchovní hodnoty a považoval jejich uskutečnění za hlavní cíl lidského života
Sokratův soudní proces
· Sokrates byl obžalován, že neuznává bohy, jež uznává obec a zavádí jiná nová božstva a že kazí mládež
· při soudním procesu hovořil ne jako obviněný, ale jako vychovatel - jeho řeč je možno označit právě tak za jeho vlastní obhajobu, jako za jeho obžalobu soudců ("Jsem sice odsouzen pro nedostatek, ale ne slov, nýbrž smělosti a nestoudnosti a pro nedostatek ochoty mluvit k vám takové věci, které by byly bývaly nejpříjemnější vašemu sluchu ...")
· považoval za nedůstojné sebe i soudců žádat o osvobození. Byl uznán vinným počtem 280 proti 221 hlasům. Útěk odmítl právě z důvodu svého etického učení. Číši s jedem vypil zcela lehce a s klidem.
· Sokratův postoj u soudu i po něm je neoddělitelný od jeho filozoficko-etického záměru řídit se pokyny svědomí a rozumu




Vyučoval bezplatně a výuku tvořil rozhovor, hra otázek a odpovědí. Nezachovalo se po něm nic písemného. Jeho úlohou není moudrost rodit, nýbrž pouze pomáhat při zrození myšlenek druhých. Jeho zájem se obrací ke člověku (stejně jako u sofistů).

Vím, že nic nevím.

Svědomí (daimonion) - vnitřní hlas, který ho vedl a zdržoval od všeho nepravého jednání.

Byl hluboce věřící a povinnosti vůči bohům považoval za základní povinnost X zdatnost (=rozumový náhled).

Stačí lidi o pravé zdatnosti poučit, aby se zdatnými stali. Dobro, které je krásné a užitečné je současně blahem. Lidé jednají špatně jen z omylu. Kdo pozná, co je dobré, nemůže být již nectnostný.

Sókrates se vždy obrací na jednotlivce.

(konec článku Sokrates)

Vytisknout referát Sokrates | Zpět na seznam referátů
Doporučujeme: Cestovní systém Dřevo Plzeň Emona Kroni Maledivy PixelEU Referáty Taxi Plzeň Vtipy Weby na míru Zvesela