Homér

autor: Ivan Drahám datum: 24.2.2002 zobrazeno: 11x

Slepý básník Homér byl podle starověké tradice autorem dvou velkých eposů - Íliady, která má přes patnáct tisíc veršů, a Odysseje s více než dvanácti tisíci verši. Několik maloasijských měst a blízkých ostrovů se prohlašovalo za Homérovo rodiště nebo místo jeho smrti. Ale posledních třista let se pochybuje o jeho existenci a lidé se zamýšlejí nad civilizací, kterou popisují jeho básně. Po staletí, možná již od 16. století př. Kr., putovali básníci zvaní aoidové od města k městu, přicházeli na slavnosti a do královských paláců zpívat svá díla, která vyprávěla příběhy z mytologie. Kolem r. 550 př. Kr. přikázal athénský tyran Peisistratos, aby byly homérské básně zapsány. Tyto básně, které od té doby recitovali rapsódi, se stali základem vzdělání každého mladého Řeka. Dnes se historikové přiklánějí k tomu, že v období od 9. do konce 8. st. pr. Kr. příběhy z trojské války spojil v jedno vrcholné dílo jeden geniální básník ( případně dva básníci). Je zřejmé, že Ílias byla složena dříve než Odyssea. Některé prvky v obou eposech jsou z Homérovy doby, jiné však odkazují na předcházející staletí. Podle pověstí prý trvala trojská válka 10 let, ale Ílias líčí pouze události, které se odehrály za dva a půl měsíce, a báseň končí před pádem Tróje. Odyssea se jmenuje podle bájného hrdiny Odyssea ( latinsky Ulixes ), který po skončení války bloudil deset let po moři.

- Ílias

( Ílias, dosl. Ilijská, tj. báseň o Iliu ) ·2.pol. 8. stol. př. n. l.
·nejstarší v úplnosti dochovaný starověký řecký hrdinský epos, zpracovávající epizodu z okruhu pověstí o trojské válce.
·Ilias je odrazem skutečných událostí. Vypráví o bojích Řeků proti maloasijskému městu Tróji, jemuž se také říkalo Ilion, nelíčí však průběh celého válečného střetnutí, omezuje se jen na závěr boje.
Obsah:
V prvním ze 24 zpěvů ( toto dělení eposu o 16 000 daktylských hexametrech pochází zřejmě až z 2. stol. př. n. l. , snad od Aristarcha ze Samothráky a je dáno počtem písmen řec. abecedy ) dochází ke sporu mezi Agamemnonem, vrchním velitelem řec. vojsk, která už 10. rok dobývají maloasijskou Tróju ( Ílion ), a mezi nejudatnějším řec. bojovníkem Achillem. Agamemnon odmítá Achillovi jeho podíl na kořisti, krásnou Briseovnu, a Achilles se proto neúčastní dále boje. Tím je dám základní konflikt I.("Achillův hněv" ). Boje před Trójou zvolna pokračují, postupně jsou v jednotlivých epizodách představováni přední urození bojovníci v řeckém i trojském vojsku a jsou líčeny i předchozí válečné události . Trójané získávají v boji postupně převahu a zastaví je teprve Achillův přítel Patroklos, "maskovaný" jeho zbrojí. Když jej nejudatnější trojský bojovník Hektor zabije, rozhodne se Achilles pomstít přítelovu smrt. Zažene trojské vojsko zpátky do města, Zabije Hektora, proti vší etice zhanobí jeho mrtvolu a vydá ji teprve na prosby Hektorova otce, trojského krále Priama. Hektorovým pohřbem I., odehrávajícím se v rozmezí 51 dní, končí.
Charakteristika díla : Z Achillova hněvu vyrůstá v prvém plánu obraz světa a myt. héroů, který v druhém plánu přináší jistou, v podstatě epickou perspektivu světa a společnosti. I.ji vyjadřuje uzavřeným společenstvím dvou válčících stran, které je zobrazeno převážně objektivizovaně , bez bezprostředních hodnotných signálů v autorské řeči. Charakteristická je pro ni výrazná statičnost a jednolitost dějově obvyklé ( "známé ") a prostorově ohraničené ("domácí") situace, kterou přes všechny zásahy lidí i bohů beze zbytku určuje Osud ( i vládce bohů Zeus vlastně jen usměrňuje veškeré dění tak, aby probíhalo ve shodě s ním ). Tuto statičnost zprostředkuje jednoduchá a přehledná linie, rozvíjená rovněž jednoduchými odbočkami, převážně odkazujícími do mytol. minulosti, a sdělovaná slavnostním, patetickým stylem, který prostě lineárně přiřazuje jednotl. prvky. Jeho projevem je líčení souběžných dějů, epický čas, neshodující se s časem chronologickým, bitvy pojaté jako rozčleněné v řadu jednotl. soubojů, tzv. katalogy - výčty, se světem héroů paralelně organizovaný svět bohů, u kterých jsou potlačeny atributy nadpřirozenosti a božské dokonalosti do té míry, že se to záhy stalo příčinou kritiky. Statičnosti odpovídá i obšírnost epického stylu, zejména "doslovnost" sdělení ( příslušná skutečnost se místo odkazu vždy podává znovu ), shodná vyprávěcí perspektiva dějů ústředních i původních, věcná přesnost a podrobná kresba vybraných detailů; v neposlední řadě pak neměnná charakteristika postav ("důvtipný Odysseus") a věcí, popř. shodné verše a celé veršové pasáže (topoi), užívané ve standartních situacích.

- Odyssea

Tato kniha vypráví o návratu Ithackého krále Odyssea domů z Trojské války. Po porážce Trojanů se vydal Odysseus se svým vojskem na dlouhou plavbu plnou dobrodružství.
Jednou zastavili u ostrova kyklopů, aby doplnili vodu a potraviny. Celou posádku však uvěznil kyklop Polyfémos ve své jeskyni, kde měl také stádo ovcí. Na noc tuto jeskyni zavalil obr velkým balvanem. Odysseus a jeho posádka se jej snažili odvalit, ale kámen se ani nepohnul. Když Odysseus poznal, že není možno uniknouti silou, zkusil použít lest. Opil kyklopa vínem a představil se mu jako Nikdo. Potom mu nažhavenou ostrou stranou jeho kyje vypíchnul jediné oko. Polyfémos strašně zařval bolestí, ale když přispěchali na pomoc jeho přátelé a ptali se ho, kdo že ho vraždí, odpověděl Nikdo. Když pak ráno vyháněl kyklop své stádo z jeskyně, zachytili se Odysseus a jeho muži zespoda za ovce. Polyfémos tušil, že by Odysseus mohl v nestřeženou chvíli uniknout, a tak byl ostražitý. Osahával však pouze hřbety ovcí, takže se podařilo Odysseovi uprchnout. Polyfémos byl synem Poseidona, vládce všech moří, a ten když se dozvěděl, co Odysseus učinil, rozbouřil moře svým trojzubcem a velmi tak znepříjemnil plavbu celé výpravě.
Jindy zas pluli kolem ostrova Sirén. Ty byly známy tím, že svým krásným zpěvem lákaly námořníky k útesům svého ostrova, kde většina lodí ztroskotala. Odysseus nakázal svým mužům, aby si zalepili uši voskem a jeho aby připoutali ke stěžni. Když byli na doslech Sirén, Odysseus žádal své muže, aby ho odpoutali a nechali plavat k Sirénám. Ti ale dobře věděli, že to nesmí učiniti, a dělali, že jej neslyší.
Ještě mnoho dalších útrap a dobrodružství zažil Odysseus při své plavbě. Nakonec ztratil celou posádku a sám se dostal na rodnou Ithaku. Tam se však o jeho překrásnou ženu Penelopu ucházela celá řada nápadníků. Penelopa se jim doposud bránila a tvrdila, že se Odysseus jistě vrátí, ale přece jenom osmnáct let je velice dlouhá doba.
Athéna, bohyně moudrosti a ochránkyně statečných mužů, proměnila Odyssea ve starce a ten se také šel ucházet o Penelopu. O tom, kdo bude jejím manželem se mělo rozhodnout v soutěži. Kdo prostřelí lukem všechna oka dvanácti seker v řadě za sebou seřazených byl vítěz. Odysseus je prostřelil hned na první pokus a přeměněný v Odyssea zahnal všechny nápadníky, kteří se k němu jako ke starci chovali neuctivě.

(konec článku Homér)

Vytisknout referát Homér | Zpět na seznam referátů
Doporučujeme: Cestovní systém Dřevo Plzeň Emona Kroni Maledivy PixelEU Referáty Taxi Plzeň Vtipy Weby na míru Zvesela