(1885-1970) Francouzský nonkonformní prozaik, básník, esejista a novinář, představitel katolické literatury. Autor kritických studií, mj. o Racinovi, Pascalovi, Proustovi. Ve své tvorbě popisoval morální a sociální problémy související s náboženstvím. Jeho psychologické románové příběhy, jejichž děj se odehrává v okolí rodného Bordeaux a které zachycují citově prázdný život, vycházejí z křesťanského dualismu, z konfiktu duše a těla a jsou často projekcí nevědomého hledání Boha a plného smyslu života. Tragický osud hrdinů (často lidí zklamaných v lásce a povahově zdeformovaných penězi, temnými vášněmi a egoistickým prostředím) je vyvažován náboženskou nadějí a vírou. Laureát Nobelovy ceny za literaturu pro rok 1952.
Asmodée, 1938
Beránek
Cesty k moři (Die Wege des Meeres), 1939
Farizejka
Galigai
Klubko zmijí (Vipers' Tangle/Natterngezücht), 1932
Mládenec ze starých časů
Polibek malomocnému (Le Baiser au lépreux/The Kiss To The Leper), 1922
Poušť lásky (The Desert Of Love), 1925,
Proud ohně
Racine, 1928
Tajemství Frontenaků
Tereza Desqueyrouxová
Umouněnec
Život Ježíšův (Jesus), 1936 |