Jiří Žáček

autor: ld.johanesville.net datum: 22.11.2002 zobrazeno: 42x

[6.11.1945]

Český lyrický a satirický básník a redaktor, autor knih pro děti. Narodil se v Chomutově, od dětství žil ve Strakonicích. V roce 1963 absolvoval průmyslovku ve Volyni. Po vystudování stavební fakulty 'ČVUT' v Praze bydlel ve Vlašimi. V letech 1974-91 působil jako redaktor poezie v nakladatelství 'Československý spisovatel', poté vystřídal několik redaktorských míst. Jeho verše vynikají svěží obrazností, vtipem a smyslově radostným přístupem k životu. Postupně v nich sílí satirické prvky a projevuje se rozporné vidění světa. V současné době pracuje jako nakladatelský redaktor.

knizka
Sbírky básní:

* Ráno modřejší večera, 1970
* Napjatá struna, 1973
* Anonymní múza, 1976
* Mezi řečí, 1978
* Tři roky prázdnin, 1982

Knížky epigramů a veršovaných humoresek:

* Okurková sezóna, 1982
* Legrando Grando, 1984
* Rýmy pro kočku, 1984
* Vy mně taky!: Aforismy, parodie, epigramy, humoresky, 1999

Výbory z veršů:

* Milostné prstoklady, 1979
* Domácí přítel, 1985

Knížky veršů pro děti:

* Aprílová škola, 1978,1984
* Ahoj, moře, 1980
* Kdo si se mnou bude hrát?, 1982
* Kolik má Praha věží, 1984
* Pro slepičí kvoč aneb Aprílová škola pro pokročilé, 1986

Výběr z písňových textů:

* Text-appeal: Popěvky, odrhovačky a blues z let 1973-1984, 1986



Stín

Ve dne v noci šlapu
ulicemi měst
Můj stín kráčí za mnou
drží se mě fest
Nejdřív mě to štvalo
ale teď jsem rád
Ve dvou se mi stěží
může neco stát

Všude kam se pohnu
stín mě provází
Nebojí se dálky
ani nesnází
O všecko se se mnou
mlčky rozdělí
Kolik už jsme prošli
měst a postelí

Ve dne v noci šlapu
ulicemi měst
Můj stín kráčí za mnou
drží se mě fest
Občas na něj mrknu
řeknu: Jak se máš?
Táhnout světem ve dvou
to je osud náš



Malé nestydaté blues

Lásko ani nevíš
jak mě oblaží
když se zachumlávám do tvých podpaží
Z pralesního ticha na mě šelmy mručí
když tě chutnám
hmatám
beru do náručí
a když džunglí něhy
s tebou cválám vpřed
lačný učedník tvých slastivěd
Lásko ani nevíš
jak mě oblaží
ptačí hnízdo ve tvém
třetím podpaží



Malé dívčí blues pro nesmělého milence

Včera si mně šeptal
něžný slovíčka
ale už si nehraj na anděla
Teď mě líbej
aspoň na víčka
A zkus hádat k čemu máme těla
Tak už zmlkni
nemluv o životě
Slyšíš přede ve mně tygří kotě
A to kotě už má hlad
Pojď se milovat



Popěvek o padání

Všecky holky
co mě měly rády
učily mě z lásky
velkolepý pády

Někdy do neštěstí
jindy do postele
takže dneska padám
paradně a skvěle

Padání je
moje velké hobby
Padam rád a dobře
jako syn svý doby

Neznám přitom
bázeň ani hanu
Otřepám se drobet
a hned zase vstanu



Ochotnická

Všichni máme roli
ve hře všehomíra
v tragikomedii osudu
Jsme jen ochotníci
absolutní šmíra
Utržíme leda vostudu

Režisér je namol
Nápověda není
Herci marně loví zbytky vět
Kdo má skončit v hrobě
a kdo ve vězení?
Komu padne k nohám celý svět?

Kdyby sme tak měli
nápovědní budku
naše hra by měla spád i lesk
To by se to hrálo
och jé můj ty smutku
Měli bysme nárok na potlesk

Kulisy se hroutí
Pletou se nám role
Děj už je jen hříčkou náhody
Výsledek si každý
přečte v protokole
kdo z nás vlastně vyhrál na body

Všichni jsme jen herci
mizernýho kusu
Dohrajeme ho jen ze zvyku
Kdo by chtěl stát stranou
a jen držet pusu?
Nejhorší je sedět v publiku

Kdyby tak měl život
nápovědní budku
naše hra by měla lesk i spád
To by se to žilo
och jé můj ty smutku
Mohli bysme klidně v noci spát



Blues konzumního člověka

Já jsem ten homo consumens
co pořád měkde
něco shání
Já jsem ten homo consumens
Já chci mít všecko
co je k mání
A to co není
chci tím spíš
Se mnou je vážně jenom kříž

Já jsem ten homo consumens
ubohá oběť
svýho pudu
Já jsem ten homo consumens
co je tu jenom
pro vostudu
Zamáčknu slzu
ve voku
Můj pud je motor pokroku

Já jsem ten homo consumens
co se teď na něj
všecko hází
Já jsem ten homo consumens
Kydají na mě
bláto frází
Kdybych nic nechtěl
chytráci
kdekdo by přišel vo práci



Blues milenců ze strahovských kolejí

Lásko hele
jdu ti skvěle k pleti
Mrkni z okna Jaro už je tu
Sotva políbená
Ve dvaceti
Nebraň sama sobě v rozletu

Kdo by chvátal
do manželských loží
Stačí přece houně Petřína
Kašli na to
že je láska zboží
Natřesu ti hvězdy do klína

Tak se trochu vodvaž
Jenom kmeti
mají rádi klid a bezpečí
Jestli spolu budeme mít děti
ať si pro nás
s citem zabrečí



Písnička o škaredých holkách

Škaredý holky
ty se drží zpátky
Jsou samy sobě na posměch
A vždycky mají
hezký kamarádky
a proto mají v lásce pech

Jsou spolehlivý
jako tažní koně
Drží tě když ti hrozí pád
Nestojí o dík
Vědí že se pro ně
nebudou chlapi nikdy prát

Škaredý holky
nejsou nikdy v právu
Vypadnou vždycky z pořadí
Srkají život jako hořkou kávu
Zvykly si
Nikdy nesladí

Zrcadlu řeknou:
Holka ty máš ránu
Leda slepci přijdeš vhod--
Rady se trápí
Usínají k ránu
Co by byl život bez trampot

Řeknou ti: Hele
zmiz a zanech řečí
Nestojím o tvý ohledy
Škaredý holky
nikdo nepřesvědčí
že vůbec nejsou škaredý



Obejmi mě
(Pařížská písnička podle Jacquesa Préverta)

V zapadlé čtvrti kde se věčně šeří
kde vzduchoprázdno krátí dech
kde jenom saze sněží do kadeří
ona se chvěla na schodech
Chvěla se On stál vedle ní
ve městě plném kamení

A říkala mu:
Obejmi mě obejmi mě obejmi mě
Vdechni mi kyslík do těla
Pořád mě objímej v té tmě a zimě
Nedopusť abych umřela

A říkala mu: Vezmi se mnou roha
tam kde tma voní po kvítí
Slunce ten puchejř strejčka Pánaboha
pro nás dva tady nesvítí
Nemá čas Hřeje pracháče
Líbej mě Je mi do pláče

Tak málo vzduchu k dýchání je tady
a slavík tady netluče
Třicet let je nám dohromady
Máme jen prázdné náruče
Líbej mě Jsme už dospělí
Život nás brzy rozdělí

A říkala mu:
Obejmi mě obejmi mě obejmi mě
Vdechni mi kyslík do těla
Pořád mě objímej v té tmě a zimě
Nedopusť abych umřela

My dva už přece dávno nejsme děti
Na práci jsme už staří dost
Když na práci tak proč ne na ojetí?
Když na pláč proč ne na radost?
Líbej mě líbej zas a zas
Život se musí prožít včas

Obejmi mě



Negalantní kuplet o posledním zvonění

Roky nám letí -
pánbu s námi -
jako když práskne do koní
Co člověk zmeškal
milé dámy
sotvakdy ještě dohoní

Co bylo k smíchu
dnes už tíží
Radosti mění pořadí
Jako by člověk
cloumal mříží -
a nikomu to nevadí

Přibývá vrásek
vadne kůže
Už je čas šetřit na věnce
Vzdejte to
Už vám nepomůže
kvartální změna milence

Přibývá vrásek
všecky mladší
Klidně si lížou nanuky
Člověk má dělat
na co stačí
Začněte myslet na vnuky

Není to vůbec ničí vina
Každý má důvod
pro stesky
Na plátně soukromého kina
hrajeme
vlastní grotesky



Blues o noční tramvaji

Noční tramvaj vozí flamendry a flinky
všechny noční ptáky
černý labutě
děvenky co včera zdrhly od maminky
Řádný občani šli dávno na kutě

Řadný občani si v kanafasu hoví
spí a nic je nerozžhaví do běla
Nebudou se z lásky
šplhat do podkroví
Nikdy nepotkají po tmě anděla

Nikdy nepotkají anděla co kleje
Kočíruje tramvaj a všem zastaví
Veze fůru smíchu
fůru beznaděje
Připijte mu doma všichni na zdraví

Galaxie světel studí na nároží
Samota je děvka
vždyť víš jaká je
A nás všecky čistý jako slovo boží
noční tramvaj veze
rovnou do ráje



Pokus o happyend

Má mužský zvyky
Vystačí si sama
Je živa z knížek z kávy z cigaret
Život je přece krásný psychodrama
jen mu je třeba
vidět do karet

Nepustí si mě k tělu
Leda krátce
jen co se se mnou lehce unaví
Pak zase budu hochštapler a zrádce
Má radši hlavu
nežli pohlaví

Miláčku buď jak příboj -
Ach ty žlázy!
Ale ty věříš v srdce na dlani
Miláčku forte -
Neplač při extázi
Stačí když venku piští potkani

Ještě si zapal
Ruka se ti chvěje
Zapomeň přebytečnou lyriku
Vydrhni z kůže
vůni beznaděje
Neumíš najít štěstí ve zvyku?

Tak jako všichni -
Chceš bejt černá ovce
Radši nic nežli život na splátky
A já teď škrtám všecky citoslovce
Čím dál hůř snáším
vyšší obrátky



Odrhovačka o ženských srdcích

V ženským srdci
tam je útulno jak v kleci
Co tam všecko není
Samý rarity
Tísní se tam lidi zvířata i věci
Všecko se tam vejde
Jasně
Ba i ty

V ženským srdci
tam je útulno jak v cele
Hýčká tě tam bachař
s tváří anděla
Pozdě honit bycha
Už ti sklaplo
Hele
Dostaneš pár tisíc voltů do těla

Vyždímá ti z duše
netušený city
Jedno její gesto už tě donutí
Dopadli tak všichni
dopadneš tak i ty
Zapomeneš všecky písně labutí

Vybal kufry hochu
Štěstí už se blíží
Pohodě se přece člověk neubrání
Nakrmí tě
Uspí
Tak se smiř s tou mříží
Svoboda je touha
v mezích poznání



Blues o výkladní skříni

Hele holka
nečum pořád do těch vejkladů
Se ví Je to krása
jenže nekradu
To tvý koukáními leze do peněz
Hadry jsou jen hadry
to je bez řečí
když jim vevnitř chybí duše člověčí
Deset let ti vopakuju
to co dnes
Že ti nejlíp sluší
nahoře i dole
bez



Blues o laciném optimismu

Rádio mi velí Ráz-dva-tři
když se ráno těžce
rodím z bezvědomí
když si skládám kosti
narovnávám hřbet
Rádio mi velí Vždycky s úsměvem
rádio mi velí Mládí vpřed

Rádio má tyhle idiotský zvyky
že mi velí vždycky po ránu
až mě zlomí
rezolutně zlomí

Zajdeme si někam do putyky
na dvě deci optimismu
miláčku

Ať mám zase duši
plnou elánu



Blues o spolykaných slovech

Jasně že ti dlužím
spoustu hezkejch slov
Se mnou děvče na ně nemáš kliku
Dávno už je všecky
umím nazpaměť
jenomže mi váznou na jazyku

Takový ty slova jako čmeláčci
huňatý a milý
s kapkou medu
Vždycky ti je v duchu šeptám do ucha
Ale znáš mě
Řečnit nedovedu

Tak mi promiň děvče
Však to napravím
Můj ty smutku Já si dám tu práci
Vyklopím je všecky
aspoň naposled
až si pro mě přijdou
funebráci



Blues o kravatě

Zase jeden kamarád se splet
Strčil hlavu do oprátky
místo do kravaty
Z maturitní fotky
odečítám pět
A já nemám ani černý šaty

Ztrácejí se mlčky potají
Už jsou venku ze hry
Smrt jim dala babu
Kamarádi-
bože proč tak spěchají?
Kdo mě zvedne mandle
až já budu v tom srabu?

Žijeme a mřeme ve chvatu
Na parte se život
vejde na tři řádky
A když si těď vážu černou kravatu
jako kdybych strkal
hlavu do oprátky

(konec článku Jiří Žáček)

Vytisknout referát Jiří Žáček | Zpět na seznam referátů
Doporučujeme: Cestovní systém Dřevo Plzeň Emona Kroni Maledivy PixelEU Referáty Taxi Plzeň Vtipy Weby na míru Zvesela