Jiří Suchý | ||
| autor: Mirka Havlová | datum: 20.11.2005 | zobrazeno: 2x |
| Jiří Suchý (* 1.10.1931 Plzeň) - dětství Klatovy, od r. 1936 Praha - všestranný divadelník, textař, básník, spisovatel, skladatel, hudebník, grafik, výtvarník, sběratel, - 1944 - film Sobota - kompars - jeden z vystupujících z tramvaje - 1947 - začíná jako grafik v reklamních ateliérech Propagační tvorba, s kolegou Viktorem Sodomou první privátní rozhlasové programy - ovlivňován americkou groteskou (Chaplin, Keaton, Laurel a Hardy), hudebníky (Formby, Handley, Hulbert, Hay), Voskovec, Werich - 1948 - vidí poprvé dvojici V+W v Pěsti na oko, zasažen, rozhodnut dělat něco podobného, s kamarádem Ivanem Vyskočilem hra Cestování - neuvedena, v Karlíně při oddíle skautů zakládá amatérkou scénu, pásmo s názvem Osmička (osmý bod skautského zákona = Junák je veselé mysli), první texty k písničkám, s otcem loutkové divadlo - 1952-1954 - vojna ve Slaném, ve volných chvílích psaní textů, např. Potkala ryby papouška "Jenomže Ty jsi rybo ty jsi rybo Ty jsi rybo němá tvář Kdybych si tě vzal za ženu Žil bych jako samotář Ani na ano u oltáře Ty se nezmůžeš Líbám tě na němé tváře Ale teď už běž" - 1955 - Viktor Sodoma zakládá skupinu, Jiří Suchý vymýšlí název Akord Club, chybí kontrabasista, neváhá, kupuje basu, učí se hrát, nastupuje v Akord Clubu jako kontrabasista, píše texty, vystupují v Redutě na Národní třídě, první písnička, kterou si v Redutě i zazpíval, byla Půl párku V+W, dále vlastní texty Zlomil jsem ruku tetičce nebo Blues pro tebe, - 1956 - setkání s Jiřím Šlitrem, do Reduty ho přivedl Miroslav Horníček, s nímž už Jiří Suchý spolupracoval na programu Pondělky s tetou - 1957 - s Ivanem Vyskočilem a Miroslavem Horníčkem v Redutě textappealy "Nebylo nic, co by mohlo zastavit nadšeného naivního diletanta na jeho cestě za vytčeným cílem" - 1958 - první hra s písničkami, stále ještě v Redutě - Šest žen (např. písničky Dudy a basa, Buď mi věrná, Láska se nevyhne králi, Bei mir bist du schön), v Redutě se hrála jen několikrát, v roce 1962 znovu uvedena v Semaforu, v roce 1965 dokonce německá verze "A proto dneska dávám si vinu Že jsem tak málo dbal o němčinu Protože včera teprve Zřel jsem poprvé Jak je užitečná Včera poznal jsem Tu nejhezčí z žen A co čert nechce česky neumí Bei mir bist du schön Já říkám jí jen A ona jako když mně rozumí" - spoluzakládá divadlo Na zábradlí, píše hru Kdyby tisíc klarinetů - 9.12.1958 - premiéra hry Kdyby tisíc klarinetů v divadle Na zábradlí, úspěšná, ale Jiří Suchý nevalné herecké začátky - 1959 - druhá hra pro divadlo Na zábradlí - Faust, Markéta, služka a já, ale následně se hrála již bez Jiřího Suchého, který z divadla odešel - návrat do Reduty, pořad Pondělí je ve středu (Jiří Suchý, Jiří Šlitr, manželé Neradovi, Karel Štědrý) - pořad se nakonec nekonal, protože byl při generálce označen jako nevhodný (např. píseň Zlá neděle) "Všední dny tak jak jdou Za sebou po řadě Pusté a prázdné jsou V nejlepším případě Pusté a prázdné jsou Jako vy v neděli Stejně tak tupě jdou Abyste věděli Ve tváři nosíte Grimasu sváteční A přitom nevíte Že jste tak zbyteční Zbyteční jako ten Výraz váš znuděný Kdybych tak mohl jen Hodit vás do Seiny" - 1959 - Divadlo Semafor (SEdm MAlých FOrem) - Jiří Suchý s Jiřím Šlitrem si založili vlastní divadlo, první hrou byla hudební komedie Člověk z půdy (premiéra 30.10.1959), vedle amatérů a nadšenců zde vystupuje i M.Horníček nebo M.Kopecký, později F.Filipovský, písničky Včera neděle byla, Pramínek vlasů, Dítě školou povinné,) "Sommer: Já, Tonda Sommer, spisovatel český, jsem se dne 11. listopadu odtrhl od života a jak se říká uchýlil jsem se. Na půdu. A to všechno z čirého pozérství. V nezřízené touze po originalitě jsem předstíral, že nedovedu číst. Nebyla to pravda. Poslyšte! A-B-Q-Z a mnoho dalších. To, že jste vy vkročili do mého života, znamená pro mne obrat. Prohlédl jsem. Šupiny mi spadly z očí - prosím šupiny, nechte kolovat! A já teď přicházím mezi vás, abych spolu s vámi lokal plnými doušky v lokále života." "Pane Sommer adie Zůstane to mezi námi Že váš život mezi trámy Se vám špatně nežije Leč náš názor jiný je Nám se půda vždycky zdála Jednak tmavá jednak malá Pane Sommer adie Pane Sommer adie" - začala tzv. "zlatá éra Semaforu" 1959-1969, období úspěchů, popularity, vedle tehdejších budovatelských a nenápaditých písní v šedi tehdejší poezie všedního dne se objevilo něco nového, Jiří Suchý píše texty i hry s poezií dnů nevšedních, se zvláštní poetikou, hravostí a humorem, píše texty písní, hry, zpívá, hraje, Jiří Šlitr ho doplňuje chytlavými melodiemi, Jiřímu Suchému se začíná plnit sen - každý večer kouká do rozesmátých tváří, jejichž úsměv zapříčinil on sám divadlo firmy S+Š - 1959-1969 Člověk z půdy (1959) Zuzana je sama doma (1960) - dívka leží doma s chřipkou a pouští si z magnetofonu písničky - Vesnická romance, Co je to láska, Potkal potkan potkana) Taková ztráta krve (1960) - detektivka o tom, že se ztratí nejvznešenější občan Chlebodar Drábek, ukáže se, že je vycpán senem a pan učitel ho ukrývá v kabinetě - obraz falešných hrdinů; písničky Klokočí, Sluníčko, Sup a žlůva - začíná se objevovat ideologická kritika, hry nejsou vhodně pro pracující lid Papírové blues (1961) - pořad z povídek Jiřího Suchého a veršů Christiana Morgensterna - stávající působiště Semaforu Ve Smečkách bylo shledáno nevyhovujícím a na prázdniny byla ohlášena rekonstrukce, ta se ale "náhodou" protáhla a Semafor neměl střechu nad hlavou, začíná kočovné období divadla Zuzana je zase sama doma (1961) - další pásmo písniček Šest žen (1962) - obnovené a doplněné představní z Reduty "Z deníku Jindřicha VIII. 13. prosinec 1537 Ráno se mi narodil syn. Mám už nějaké ty dcery, ale o těch se v deníku ani nezmiňuji. Nemají politický význam. Dnes však se narodil následník trůnu. Přišli pro mne, abych ho šel pochovat. Vysvětlil jsem si to tak, že asi hned umřel. Přišel jsem tedy za Janou oděn ve smuteční šat. Nejdříve se lekla, ale pak se vše vysvětlilo. Syn je živ a zdráv. Pochoval jsem ho jen v náruči a hrobeček jsem nechal zasypat. "Šest žen měl Jindřich král Čarokrásných forem Hlavu bych za to dal Že rostly podle norem Těm pěti život vzal Osud nebo kat Šest žen měl Jindřich král A žádnou neměl rád" Jonáš a tingltangl (1962) - poprvé se na scéně objeví i Jiří Šlitr jako Dr. Matrace vedle Jonáše Jiřího Suchého, kabaretiér Jonáš vzpomíná na svá vystoupení v různých městech světa, nebývalý úspěch, hru přijali diváci i kritika, Semafor získává divadlo v pasáži Alfa na Václavském náměstí "Suchý: Dobrý večer! Dovolte, abych se vám představil. Jsem Jonáš. Příjmení jsem ztratil před léty zároveň s legitimací. Zato mám od té doby levnější vizitky. To jde jedno s druhým. Jsem rád, že jsem zavítal do Itálie - to byl můj sen. Můj dědeček byl totiž Ital. Nebo Švéd? To je jedno - on byl námořníkem a na stará kolena - on měl stará kolena - na stará kolena se usadil v Tyrolích. "Jen jednou jsem jí slíbal slzy A věřte chutnaly jak sůl A od té doby mě to mrzí Že jsem moh být takový drzý A nabídl jí srdce půl" Zuzana není pro nikoho doma (1963) - další pásmo písniček Recitál 64 (1964) - pojem recitál ve smyslu představení jednoho herce nebo zpěváka si přivezli S+Š z Paříže, hned po návratu uspořádali svůj vlastní recitál Sekta (1965) - nejneúspěšnější hra v historii Semaforu, hra o egocentrismu, napsal ji, zhudebnil, zrežíroval Jiří Suchý, nehrál v ní ani Suchý ani Šlitr, Jiří Suchý se chtěl vydat novou cestou, ale diváci hru nepřijali Dobře placená procházka (1965) - jazzová opera, manžele před rozvodem navštíví teta a odkáže jejich dosud nepočatému dítěti milion britských liber, dočkala se i zfilmování Zuzana je všude jako doma (1965) Benefice (1966) - recitál Jiřího Suchého, spolu s dětskou partnerkou "Káča: (přináší lebku nějakého zvířete - nejspíš kozy) Hele, co jsem našla. Není to roztomilý? Jiřík: Hm - je to ňáký lepkavý. Inu lepka. Káča: Uděláme z toho vývar! No polívku! Jiřík: Letos už sotva! Vloni jsme to snad ještě mohli stihnout. Káča: Když to nejde na polívku, tak co na Hamleta? Jiřík: To seš celá ty! Když to nejde na polívku, tak co na Hamleta? Víš, jak se má uvažovat, když se taková věc najde? Takhle: Nešel by s tím hrát Hamlet? Nonešel. Tak to tedy sníme! Pamatuj si: nejdřív duchovno, potom žvanec" Ďábel z Vinohrad (1966) - benefice Jiřího Šlitra Tak co, pane barone (1967) - učitel hudby je utlačován tupým šlechticem Poslední štace (1968) - nemocnice, kde plán nebožtíků překračuje veškeré meze, nakonec léčí zcela zdravého pacienta, až ho přivedou též ke smrti, ukáže se, že primář není primář, ale zahradník, který pravého primáře přejel, nemocnice se nakonec přemění ve vykřičený dům, politická satira "Ať žije hudba Ať žije smích Až dojde víno Máme tu líh Lahví tu máme eskadry My chceme zpívat My chceme hrát Když na to přijde Dovedem dát Zlomený srdce do sádry" - v době sovětské okupace v srpnu 1968 pobývá Jiří Suchý právě v zahraničí, uvažuje o emigraci, nakonec se ale vrátí Jonáš a doktor Matrace (1969) - aktuální vtipy, útočný humor, písně Jó, to jsem ještě žil, Mississipi, Kdo chce psa bít "Kdo chce psa bít Vždycky si hůl najde Někdy je to hůlka tenká Jindy je to kláda Kdo chce psa bít toho fenka Nebude mít ráda Ať se nespí ať se nejí Ať jsou prázdný kapsy Hlavně že se vyrábějí Dobrý hole na psy Hůl je dobrá na obranu Ušlechtilejch zásad Takže pes když slízne ránu Může vlastně jásat" - na Vánoce 1969 nečekaně umírá Jiří Šlitr, Jiří Suchý chce s divadlem skončit, ale politické tlaky a útoky proti němu ho donutí ke vzdoru a k pokračování Jiří Suchý - divadlo - 1970 - 1980 Básníci a sedláci + Revizor v šantánu (1970) - F.Havlík spolu s muzikanty parodie pohádky Dlouhý, Široký a Bystrozraký + revize v pokleslém šantánu - v 70. letech Jiří Suchý podepisuje 2000 slov, normalizační cenzura začíná citelně zasahovat, zákaz práce v rozhlase, TV, dosud natočené pořady mazány Ten pes je váš? (1970) - scénická koláž, poprvé se objevuje na scéně Jitka Molavcová Čarodějky (1971) - muzikálek o falešném králi, převtělujících se čarodějnicích a nezbedném městě "Učitel: Asi jsme to včera, pane starosto, s tím aperitivem přeťápli. Mám hlavu jako sud. Starosta: Já zase jako domeček. Učitel: Proč domeček? Starosta: Sud nemá vokno! Tahle ruka byla zvyklá třímat žezlo A ta druhá zase jablko ze zlata Tyhle urozený dlaně Netuší že dneska maně Místo zlata čekaj na ně Děvčata" Kytice (1972) - ještě při Čarodějkách Jiří Suchý uvažuje, že s divadlem skončí, pokud nepřijde větší úspěch, ten se dostavil se hrou Kytice - Erbenovy balady v semaforském podání, Svatební košile, Štědrý den, Polednice, Zlatý kolovrat, Vodník a Suchého bludička, každá z balad jinou hudební formou " A svět se zachvěl úzkostí Kročeje slyšet na dvorku Strach vnikl dívce do kostí Řečeno přesně do morku A ve tmě - dírou po suku Do chýše vniklo bez hluku Zjevení jako z pohádek A sáhlo dívce na ruku Od té doby dnes a denně Jak poledne udeří Malá bledá neprodleně Narve se mi do dveří Vypije mi slivovici Vypije i petrolej Proto nikdy Polednici Do bytu si nevolej Já zavrhuji všechno negativní Ošklivá slova lež a humor pivní Já v zimě sypu ptáčkům zrní Či drobím buchtu makovou Zatímco sestra přes den chrní Neb ona už jest takovou" Zuzana v lázni (1972) - páté písničkové pásmo o Zuzaně, živé obrazy velkých malířských mistrů, poprvé se zde objevuje trio Kašpar+Baltazar+Melicharová aneb Dvořák+Suchý+Molavcová - Jiří Suchý odstupuje z funkce ředitele divadla, je nestraník a odmítl odvolat podpis pod 2000 slovy, jeho funkci přebírá F. Havlík Elektrická puma (1974) - protože se trojice K+B+M osvědčila, je tato hra postavena jen na ní, parodie na detektivky o J.Bondovi "Elektrická pumo Na koho tě shoděj Toho přejde humor Zajde jako zloděj My však žít budem dál Melicharová: Ty, Františku, co když to bude chlapec. Jak se bude jmenovat? Baltazar: Jak se může mladý Bond jmenovat: James!" Sladký život blázna Vincka (1975) - poetika podobná té v neúspěšné Sektě, ale v divácky přijatelnější podobě - v době uvádění Sladkého života vzrůstají tlaky StB, Jiří Suchý vzpomíná takto: "Nezapomenutelný Budlovský: Vedl, tuším že na ministerstvu dopravy, ochotnický kroužek a to ho předurčilo stanout v čele Státního divadelního studia místo odvolaného Miloše Hercíka. Měl zvláštní chování, neustále se ukláněl a každému lichotil. Dokonce i mně, ač, jak jsem se měl později dovědět, jeho úkolem, který ochotně přijal, byla má postupná likvidace. - Budlovský v roce 1975 odvolal F. Havlíka z funkce ředitele Semaforu a nastoupil na jeho místo. Zřídil v Semaforu dramaturga, dramaturgyni, nečekaně Semaforu přála, ale jen chvilku, dokonce Jiří Suchý s Jitkou Molavcovou mohli vystoupit v TV a rozhlase, jenomže Jiří Suchý vydržel hrát hru na dramaturgyni jen chvíli, záhy se s ní přestal se s ní radit, což se dramaturgyně dotklo a sympatie byly pryč. - v roce 1976 se bez vědomí Jiřího Suchého v Semaforu vytvořila skupina Josefa Dvořáka, aby byl Jiřímu Suchému ubrán další prostor pro tvorbu, úplně zrušit se divadlo s takovou popularitou nikdo neodvážil, ale zákeřně ukrajovat příležitosti, to ano Člověk z půdy (1977) - obnovená a přepracovaná hra, určená především pro děti - 1977 - 50 let Vest pocket revue V+W - na počest večer v Lucerně, Jiří Suchý spolu s Janem Werichem Smutek bláznivých panen (1977) - anatomie jednoho snu - těhotná dívka provází a chrání svého dosud nenarozeného Rudolfka před postavami živými i nadpřirozenými, jejím průvodcem se stává metamorfozující postava, poprvé sami na scéně Jitka Molavcová a Jiří Suchý "HEREC: To jsem to dopracoval. - Já, který si tykám s Moli?rem. Vždycky před spaním mu říkám do tmy: Ty Moli?re je to ňáký blbý Ujela mi maringotka A pěšky do důchodu se mi nechce Musím založit novou společnost Pomoz mi kolego! Bude to společnost bez pomluv A bez intrik A bez podrazů Taková atypická Romeo nebude alkoholik A Julie bude mít všechny zuby A diváci se večer co večer dostaví A místo rajčat házet budou květy Jak tomu bylo před dávnými léty ADMIRÁL: Oceán oceán Voda sůl a nekonečno Oceán oceán Vyliju vám k nohám slečno Oceán oceán Vy jste maják já jsem skála Oceán oceán Proč byste se skály bála" Kdyby tisíc klarinetů (1980) - nová úprava hry hrané v Divadle Na zábradlí s přihlédnutím k filmové verzi - v roce 1980 je Semafor přidělen pod Hudební divadlo v Karlíně Jiří Suchý - divadlo - 1980 - 1989 - v Karlíně Suchý s Molavcovou hostují ve hře Golem od V+W, která se hraje v úpravě Jiřího Suchého a Pavla Kopty Dr. Johann Faust, Praha II, Karlovo nám. 40 (1982) - Faust podepíše s ďáblem smlouvu, přeje si prožít všechny nevšední zážitky, ale za 500 let, kdy budou lidé lepší, ďábel jeho přání plní a Faust se ocitá v Praze na sklonku druhé světové války, ďábel je převtělen do půvabné Markéty " Faust: Protože tu odpověď dlužím. Markétka: Dlužíte? A komu? Faust: Lidstvu!!! Markétka: Jo, lidstvu, tak to je dobrý! Já už jsem se lekla, že jste to slíbil nějaké nějakému jedinci. Faust: Nejsem padlej na hlavu. Jedinci zásadně neslibuju, protože jedinec potom chodí a vymáhá. Lidstvo ne. Lidstvu můžete naslibovat, co se do něj vejde. Lidstvo totiž vlastně neexistuje. Faust: S duší mi tady moc neoperuj, to je nevědecké. Její existence se nedá prokázat. Markétka: Ale upsal jsi ji ďáblovi, sám jsi to říkal. Faust: Však jsem ho taky možná pěkně doběh! Markétka: A možná taky, že ne. Christel (přednáší): Dřív než jsem pochopila smysl rtěnky Nosívala jsem bílý podkolenky A za kloboučkem edlvajs Zámožná teta Greta z Karlsbadu Mně jednou takhle koncem listopadu Přinesla velkou starodávnou pannu Co měla hlavu z porcelánu Očička ze skla Jméno z kalendáře Maud Uměla mluvit oči klopila A jednou taky byla opilá Rumovou pralinkou koupenou u Stodůlků Kupovala jsem někdy v českým krámě Viděl to soused Klaus a řek to na mě Naštěstí pouze mojí mámě Nic se nestalo Naši nebyli nikdy fanatici Snad leda teta Mitzi z Wupperthalu Co dala na sbírku i poslední svou šálu A potom nastydla a vypustila duši" Každý má svého Leona (1982) - Jiří Suchý hraje poprvé ve hře, kterou sám nenapsal, podle kritiků, je to znát, jedná se o americký muzikál s banální zápletkou připomínající červenou knihovnu - 1984 - Jiří Suchý spolupracuje s Radošínským naivním divadlem, spolu inscenují hru Nevesta predaná Kubovi (Suchý+Stepka) "Proč bychom se netěšili Na tu krásnou operu Nebe modré mráček bílý Koukejte tu nádheru Ptactvo pěje kytky kvetou Kulisy se tetelí Vánek věje jednou větou Celý svět je veselý Jestliže se vaše dílo Náležitě podaří Radujte se veselte se Ujmou se ho filmaři Proč bychom se netěšili Odrána až do rána Nebe modré mráček bílý Nevěsta je prodána Čo by sme sa netešili Prepačte pán Smetana Zakial´ s nami čerti šili Nevesta je predaná" Jonáš dejme tomu v úterý (1985) - návrat Jonáše jako stárnoucího kabaretiéra a zrození Melicharové, do Jonáše zamilované uklízečky, která je ve své oddanosti schopna všeho " Melicharová: Jestlipak jste si dneska omyl krk? Jonáš: Jo, krk jsem si, ale byl to omyl! Melicharová: Asi ne, viďte, podle toho, jak to zamlouváte. Hned přinesu škopíček a rýžáček. Jonáš: Rýžák si strč do škopíčku a mně dej pokoj! Jo šantány a bary A místa kde se žal Schovává do almary Jo tam jsem bejval král A tam se vrátím zase A budu zpívat song O zatraceným čase Kdy jsem bejval stále plonk A přesto jsem byl šťasten Tak jako zralej klas Jo snad se vrátí zas ten Krásně zatracenej čas" Na Poříčí dítě křičí (1986) - pan Půlpán se vydá z malé vísky do Prahy, hodně písniček, málo slov, bez herecké účasti Jitky Molavcové a Jiřího Suchého Vetešník (1987) - poetismus, starožitník získávající své artefakty za každou cenu - 1986 - Jiří Suchý režíruje ve finském Tamperere hru Dr. Johann Faust, o rok později hru Vetešník, která byla psána nejprve v anglické verzi, až následně přeložena do češtiny a ruštiny, ve Finsku ještě uváděna hra Kdyby tisíc klarinetů Výhybka (1989) - nepravděpodobný příběh s hudbou, opět bez Jiřího Suchého a Jitky Molavcové Jiří Suchý - divadlo - 1989 - 2002 - v listopadu 1989 se Semafor mezi prvními připojil ke stávce divadelníků, v rozbouřených dnech se místo představení konaly besedy s diváky, hosté, kteří se léta nemohli nikdy objevit, jeden večer vysílala i televize "Kličkami paragrafů se naštěstí prodral Jiří Suchý se svým komentářem: Walter Ulbricht, když ho jednou něco rozhněvalo, prohlásil, že německý lid ho zklamal, Bertolt Brecht to tenkrát glosoval hezkou poznámkou. Vzkázal mu, že německá vlása si zřejmě bude muset zvolit novej lid. Což nám dnes připadá velice komický, ale fakt je, že byly doby, v nichž si vláda lid volila, vybírala si ty, kteří s ní chtěli jít, ať už z přesvědčení nebo z prospěchu, na těch stavěla a ostatní likvidovala. Dneska už u nás vznikla situace, že to zaplaťpánbůh nejde. Dnes už můžu říct i to zaplaťpánbůh" Hej rup aneb Peklo nebude, ráj se vrací (1990) - Jiří Suchý neváhá a píše aktuální hru, hlásí se zde k tradici Osvobozeného divadla, v mnohém předpovídá příští ne vždy příznivé události (řečník převracející kabát, malí čeští podnikatelé, pan Jonáš zakládá politickou stranu a Melicharová se vidí v roli paní generální-tajemníkové) - 15.1.1990 - schůze divadla - Dvořák, Šimek, Suchý - zatímco Dvořákovi a Šimkovi by vyhovoval stávající stav, tedy tři skupiny v jednom divadle, Jiří Suchý řekl Ne!, nechtěl dál vést divadlo, s jehož repertoárem by se nemohl ztotožňovat a nikdo snad nemohl pochybovat, že Semafor je jeho firma, obě nežádoucí skupiny musí odejít, zůstává Jiří Suchý. Osaměl ovšem v nešťastnou chvíli, obecenstvo se právě od divadla odvrátilo k politice a podnikání, navíc se chystá v paláci Alfa, kde Semafor sídlí, rekonstrukce, Jiří Suchý věnuje hodně sil pravidelným televizním programům Večírky nejen pro zvané, které ovšem po nedlouhé době televize ruší, vedle divadla buduje nakladatelství Klokočí, vydává vlastní měsíčník Semaforum, zakládá filmovou společnost Perplex Šest žen (1990) - oprášení někdejšího představení Ach, ta láska nehezká (1991) - textappeal o sexappealu Kytice I. (1991) Nižní Novgorod (1992) - pohádky o tom, proč Říjnová revoluce začala už v září " Šolomonov: Varvaro, ty přece víš, že tě nemiluju, ale něco mezi náma je. Varvara: Nikitko, mám pro tebe dobrou zprávu: voko máš celý - Šolomonov: Sláva! Varvara: - podebraný. Ale nevyteklo. Je tam. Já ho vidím! A ještě dvě zprávy mám pro tebe: jednu dobrou a jednu zlou. Kterou chceš slyšet nejdřív? Šolomonov: Dobrou, samozřejmě. Varvara: Je čas k večeři. Šolomonov: To je dobrá zpráva! A teď tu zlou? Varvara: Žádnou večeři nemám. Osud je spravedlivý A každému dá co mu patří Někdo se neuživí A jinej se zlatem se bratří A já budu chodit do práce Do Zimního paláce Rozplynul se mrak Život běží dál Všechno dobře dopadlo To je muzikál" Pět strun/Poslední štace (1992) Vynálezce korzetu (1992) Kytice II. (1993) Koncert na rozloučenou (1993) - Semafor se loučí po třiceti letech s pasáží Alfa, všichni věří, že se sem divadlo po rekonstrukci vrátí, marně Koupil jsem si knot (1994) - textappeal - v sále klubu Lávka, poté zakotví Semafor v Divadle Komedie, nepříliš příznivé prostředí pro divadlo typu Semafor Kapitáne, kam s tou revue (1994) Purpura na plotně (1994) - písničkový vánoční program Víkend s Krausovou (1995) - Hudební divadlo v Karlíně nabídlo Jiřímu Suchému malý sál v podzemí divadla, kam se Semafor stěhuje V hlavní roli písnička (1995) - variabilní představení, vrací se ti, co Semaforem kdy prošli, ale objevují se i noví členové Je mi nějak česko (1996) - one man shov Jiřího Suchého, uvažuje, zpívá, diskutuje Mé srdce je Zimmer frei (1997) - tradiční semaforský muzikál, manželé Kalábovi a jejich německý podnájemník Únos turecké houslistky (1997) - akční recitál Galakoncert a jiné Ptákoviny (1998) Pré (1999) - revue z polepšovny Zuzana se vrací (1999) Noc v synagoze aneb Tajemství Brunhildiny punčochy (2000) - jak se setkal Hitler se Stalinem v jedné vídeňské kavárně a jak to všechno za nějaký čas dopadlo " Hitler: Karásková! A tys jí na to skočil. Byla to germánská žena. Statná, krásnápřírodou předurčena rodit svému národu vojáky. Stalin: Rodit vojáky? Hitler: Samozřejmě, že ne s bajonetama a plnou polní. Často jsem na tu ženu vzpomínalI tenkrát ve třiadvacátým, jak jsem seděl v kriminále za ten puč, co se nepoved. To nebyl puč, to byl papuč! Když mi bylo nehůř, zavřel jsem očia byl jsem ve Vídni. A pak jsem vyslovil její jménoBrunhildaa ona se dostavila. Stalin(nedůvěřivě): Do kriminálu se dostavila? To by se u nás netrpělo. Hitler: Ovšem ne živá - byl to přelud Stalin: U nás nepouštíme do kriminálu ani přeludy! Hitler: U vás ne, u nás jo. Přišla za mnouzlehounka mě políbilamúzaa já začal psát Mein Kampf, ale i verše Nejkrásnější dívka v Říši V duchu pro ni verše píši Nad kterými žasnu potom sám I diktátor v básníka se změní Jemuž verš ze srdce vyvěrá Strategie pocitů a snění Postaví jednou Führera Po bok Friedricha Schillera" Pokušení svatého Antonína (2001) - asketický filozofující poustevník odolává nástrahám pokušení, pro Semafor nezvyklá hudba Vladimíra Franze "Být poustevníkem je těžké řemeslo A mnoho nevynáší Až po smrti má se mi rentovat Až po smrti - ale jak dlouho mám na ni ještě čekat? Je tomu víc než padesát let, co jsem se zřekl světa a těch jeho lokomotiv, žárovek, margarínu Les je mi světem, modlitba margarínem Život je náhoda v obnošený vestě (2002) - muzikálové leporelo, a má i té nejmladší generaci přiblížit písně, které v době pro ní již historické skládala nepřekonatelná trojice Ježek-Voskovec-Werich, ale také ty, které o několik desítek let později vytvořila dvojice jejich nadšených obdivovatelů a více než pilných žáků - Jiří Šlitr a Jiří Suchý Jiří Suchý - divadlo - 2002 - - srpnové povodně roku 2002 opět připravily divadlo o střechu nad hlavou, nastávají další kočovná léta, Semafor využívá prostor několika divadel v Praze, neustále se stěhuje To nám to pěkně začíná (2002) - povodňová revue Včera večer poštou ranní aneb I dopis umí rozesmát (2002) - listování v dopisech od slavných i obyčejných lidí adresovaných Jiřímu Suchému - 2002 - pro Divadlo Na Vinohradech přebásňuje Jiří Suchý Aristofanovu Lysistratu Tiše a ochotně (2002) I ty zpíváš si ty hity (2003) Jako v kapli (2003) - Jiří Suchý s Jitkou Molavcovou zpívají písničky bez kapely - v sezóně 2004/2005 získává divadlo střechu nad hlavou od ministra kultury Pavla Dostála v sídle ministerstva v Nosticově paláci Patero důvodů pro voo doo - jak si pan Hanuš chce postavit na svém domě orloj, ale jeho nájemníci provozující podnikání v oboru voo doo nemají pro jeho nápad pochopení " Jasnovidka: Za příplatek a za přísahu, že budeš mlčet jako hrob, ti poradím. Hanuš: Já budu mlčet jako deset hrobů. Mně na nějakým hrobě nezáleží, hrob sem, hrob tam. Jenom mně hlavně pomožte! Kdo tu není Velectění Je pan Offenbach Na stará kolena Propadl panice Dvoří se a sice Hraběnce Marice Pro pána Kálmána Nebuďte zklamána Muži jsou takoví Toť pravda dávná" 80 svíček na ztraceným dortu - představení k nedožitým osmdesátinám Jiřího Šlitra Sex a sex = 12 - listování ve scénáři s občasnými scénickými ukázkami, jak profesor matematiky přednáší o lechtivém tématu, až sám najde lásku Je nám 45 - písničkové pásmo k 45. sezóně Zavíráme, pojďte dál - Jiří Suchý a Přemysl Rut diskutují nad písničkami, které mají rádi, pochopitelně dojde i ke zpěvu nikoho nezabije - kdo jiný než poezie, poučné a zároveň zábavné představení o kráse poezie - 1.10.2005 - Jiří Suchý otvírá úplně nové divadlo Semafor v Praze Dejvicích, maluje pro divadlo oponu, chystá nové premiéry a plány do budoucna naznačují, že Semafor nabírá další dech Koncert s.r.o. - slavnostní představení mapující historii písničky, v semaforském podání zaznívají operní árie, písničky V+W i evergreeny S+Š Jako když tiskne - marný boj faráře Macháčka s bulvárním deníkem Šok, příběh faráře, který se rozhodl udělat ze čtyř drsnějších dívek kultivovaný vokální soubor, odměnou je mu série pamfletů v místním bulvárním deníku, kterým se farář rozhodne čelit, nerovný boj sice vyhrává, ale jen na krátký čas, bulvár je nezničitelný "Krasohled co mě vrací zpět Do oněch bezstarostných let Kdy pohled na ta bledá sklíčka Mě přenes rovnou do nebíčka Neviděl jsem a neslyšel Že život okolo mě taky někdy šel Jinudy nežli bych si přál A nedal nic o co bych stál Až budete mít všeho dost Do ruky vemte tenhle velkolepej skvost V tu chvíli dá vám krasohled Zapomenout na celej svět" Pension Rosamunda (2005) - listování ve scénáři dalšího nerealizovatelného filmu, který vznikl v osmdesátých létech mezikontinentální spoluprací Jiřího Suchého (Praha) s Vítem Hrubínem (Hollywood). I zde čtení střídáno rozehranými scénami a písničkami. Ztracená neteř Monika, trochu smolař taxikář Haluz, převrat v pensionu Rosamunda (Taxikář Haluz listuje ve scénáři) "Paní Rosamundo nashle Vaše slzy už jsou dávno zaschlé Zbyl nám jen úsměv kterým s díky Vítávala jste zákazníky Kteří si po dennodenním shonu Zašli do vašeho pensionu Aby jim tu vaše krásky Daly zdání lásky A pak život šel by dál" Začalo to akordem (2005) - a to právě před padesáti léty. Skupina Akord club v Redutě se zpěváky Viktorem Sodomou, Vlastou Sodomovou a Jiřím Suchým. Koncert sestavený z původního repertoáru Akord clubu, kde zazněly i první písničky pozdější dvojice S+Š je doplněný projekcí autentických fotografií z oné doby, na kterou vzpomíná Jiří Suchý. Filmografie Ú -účinkuje TP -texty písní S -scénář N -námět R -režie K -kostýmy H -hudba 1944 již zmíněný film Sobota - Ú Snadný život (1957) - Ú Štastie pride v nedelu (1958) - TP Hlavní výhra (1959) - TP Zkouška pokračuje (1959) - TP Rychlík do Ostravy (1960) - TP Žalobníci (1960) - H Člověk z půdy (1962) - Ú, TP, S, N Bylo nás deset (1963) - Ú, TP Konkurs (1963) - Ú, TP Začít znova (1963) - TP Kdyby tisíc klarinetů (1964) - Ú, TP, S, N Zlatý zub (1964) - Ú, TP, S, N Recital (1965) - Ú, TP, S, H Dobře placená procházka (1966) - Ú, TP, S Sedmikrásky (1966) - TP 2x S+Š (1967) - Ú, TP, S Co nikdy nepochopím (1968) - TP, H Zločin v šantánu (1968) - Ú, TP, S Nevěsta (1970) - TP, S, N, R O statečné Kačence aneb Krčma hrůzy (1972) - Ú, S Malinový koktejl (1982) - TP O statečném kováři (1983) - TP Smutek bláznivých panen (1986) - Ú, TP, S, N Jonáš a Melicharová (1986) - Ú, TP, S, N, H Jonáš II. Aneb Jak je důležité míti Melicharovou (1988) - Ú, TP, S, N, H Kučírek versus Kučírek (1991) - Ú Planeta s tiše fialovou září (1991) - Ú, S, N Motýl na anténě (1991) - Ú Jonáš, Melicharová a pavilon (1991) - Ú, TP, S, N, H Ach, ta láska nehezká (1992) - S Perplexmagazín 2 (1992) - Ú, TP, S, N, R, K, H The Best of Večírek (1992) - Ú, TP, S, N, R, K, H Lekce Faust (1993) - Ú Gen (1993) - Ú Košamatýna aneb obrana humorem (1993) - Ú, TP, S, N, R, K, H Písničky k smíchu (1994) - Ú, TP, S, N, R, K, H Fífa a Banana (1994) - Ú, TP, S, N, R, K, H Magda, její ztráty a nálezy (1997) - Ú, TP, S, N, R, K, H Když bylo PERPLEXU 16 milimetrů (1998) - Ú, TP, S, N, R, K, H Královna bublin (1999) - Ú, TP, S, N, R, K, H Kdo unesl Kaludii (1999) - Ú, S, N, R, K, H Semafor - 40 let hudby (1999) - Ú, TP, S, N, R, K, H Semafor - 40 let humoru (1999) - Ú, TP, S, N, R, K, H Semafor - 40 let poezie (1999) - Ú, TP, S, N, R, K, H Tři příležitosti k smíchu (2000) - Ú, TP, S, N, R, K, H Svatební dary (2000) - N ELFilm (2001) - H Rebelové (2001) - TP Zajatec lesa (2001) - Ú, TP, S, N, R, K, H Viedolexikon pro zamilované I. (2002) - Ú, S, N, R, K, H Patero důvodů pro voo doo (2005) - Ú, TP, S, N, R, K, H Bibliografie - většinou se jedná o přepisy písňových textů a divadelních her, část tvoří též povídky a vzpomínkové knížky, uvedený seznam obsahuje jen některé knihy z mnoha, většina je přímo z rukou Jiřího Suchého, část byla o Semaforu nebo Jiřím Suchém napsána Klokočí (1964) Začalo to Redutou (1964) Motýl (1965) Sto povídek aneb Nesplněný plán (1966) Vyvěste fangle (1968) Pro kočku (1968) Písničky (1969) Růže růžová (1971) Orchestrion z ráje I. (1981) Orchestrion z ráje II. (1982) Malý lexikon pro zamilované (1982) Dr. Johann Faust (1985) Knížka aneb Co mne jen tak napadlo (1986) Kolik očí má den (1987) Nevesta predaná Kubovi (1987) Trocha poezie (1989) Větší lexikon pro zamilované (1990) Podoby podivuhodného muže (1990) Semafor ve stávce (1990) Knížka Další (1991) Vzpomínání (1991) Jen pro pány (1994) Třicet pět let Semaforu (1994) Život není obnošená vesta (1995) Ty, co už neznáte (1997) Tak nějak to bylo (1998) 3. knížka (1999) No jo, ale(1999) Semafor-40 nezapomenutelných let (1999) Encyklopedie 1-20 (Povídky, Písničky, Divadelní hry, Film, Rozhlas) (1999-2005) Inventura (2000) Černá vzducholoď (2001) Mé srdce - tisíc kilowatt (2005) Diskografie Stejně jako u knih je diskografie s písněmi Jiřího Suchého a Semaforu velmi rozsáhlá, proto uvádím jen vzorek na ochutnání: Člověk z půdy (1960,1997) Jonáš a tingltangl (1962-1963,2001) Jonáš a doktor Matrace (1969,1990) Kytice (1974,2002) Archiv Semaforu (1992) Písničky ze Semaforu 1-7 (1996) Suchý + Šlitr To nejlepší (1999) Blázen a dítě (1999) Zuzana se vrací (2000) Povídky (2001) Jména (2003) Největší hity (2005) Rozhlas Nejznámější rozhlasovou tvorbou jsou Gramotingltangly, v nichž Jiří Suchý pouštěl písničky, které má rád, Gramotingltangly se vysílaly od roku 1964, bohužel po roce 1968 byla většina smazána, v letech normalizace se Jiří Suchý v rozhlase téměř neobjevoval, po roce 1989 v mnoha pořadech, za zmínku stojí Nashledanou v Semaforu, kde jsou posluchači seznamováni s hrami divadla Semafor (Čarodějky, Mé srdce je Zimmer frei, Pré,), minulými i současnými, v současné době se setkávají Jiří Suchý s malířem Jiřím Anderlem v pořadu Dva v Africe, každý týden pouští Jiří Suchý na Country rádiu písničky z 60. let v cyklu 60. v 60. Jiří Suchý je také držitelem mnoha ocenění, např. II. stupeň - Medaile Za zásluhy (1995), Cena Thálie - Zvláštní cena kolegia (2001), Doctor honoris causa - JAMU, Cena Ministerstva kultury (2005), Cena Jaroslava Seiferta (2005) Osobní vyznání Kdy jsem se poprvé setkala s tvorbou Jiřího Suchého? Nevím. Snad nějaká ta písnička v dětství. První vzpomínka, kterou si uvědomuju zcela konkrétně, sahá tak do šesté nebo sedmé třídy základní školy do hodiny literatury. Ačkoli to není tak dávno, co jsem odhodila školní brašnu, přinesl tenkrát pan učitel ještě pásku na kotouči a já poprvé slyšela Tulipán a Koupil jsem si knot. Určitě jsme rozebírali protiválečné téma a tak podobně, to si nepamatuju, ale vůni a atmosféru nového cítím dodnes. Mé tehdejší chápání vstřebalo a uložilo příjemné libo, které ještě na čas usnulo, aby se za nějakou chvíli probudilo v plné síle. Jdu kolem televize a zaregistruju, jak Jiří Suchý hraje na banjo a zpívá k tomu Bouřku, písnička spolu s přecitlivělou pubertou mi vehnaly slzy do očí. A nebylo daleko do obchodu s kazetami, kde právě jednu prodávali - Swingující Semafor, většinou šlo o instrumentální písničky, které od té chvíle hřměly mým pokojem a působily podivné poskoky srdce a radostná zalknutí. Jen jsem litovala, že znějí beze slov, která jsem tenkrát jen matně tušila. Taky přišla první knížka objevená v antikvariátu a zážitky obdobné. Humor stylu "než jsem poznal, co je patník, měl jsem elegantní blatník" mě zasáhl a Jiřího Suchého jsem začala někdy více někdy méně sledovat. Dalším přelomem bylo 2MC To nejlepší S+Š. Konečně i slova! A jaká! Poslouchala jsem stále dokola a nebylo náhle většího "znalce" Semaforu :. Báječné objevování písniček, které znal snad už každý, jen já ne. Radostné nalézání humoru, poezie a neobyčejného vidění světa - Jó, to jsem ještě žil, Dítě školou povinné, V kašně, Léta dozrávání, Mezi básníky, A dostal se mi do ruky Faust, zatím v textové podobě, o nějakém vydavatelství, videokazetách a tak jsem neměla ani tušení, natož aby mě napadlo vydat se navštívit divadlo. To bude ještě daleká, ale příjemná cesta. Zatím přemýšlím nad Faustem a nestačím se radovat. Netrvá dlouho a přijde okamžik okamžiků - živé divadlo, a sice hra Pré při návštěvě Semaforu v Plzni. Do té doby jsem se v divadle ještě takhle nesmála. Ze všeho jsem byla vyjukaná a Jiřího Suchého jsem takhle neznala, jen z občasného účinkování v televizních zábavních programech, to ovšem bylo naprosto něco jiného. Nohy se mi třásly ještě týden potom, byl to nevšední zážitek, ale stoprocentní zapálení se ještě nedostavilo, i když stálá přihrádka v mém srdci už tu byla. Oheň se pomalu rozhoříval při procházkách knížkami, písničkami, prvními videokazetami, Požár vypukl při prvním představení v Praze v prozatímním Semaforu v Nostickém paláci. Okamžitě plápolající srdce i hlava, a já věděla a vím, že se budu vracet. Bezbřehý svět fantazie, humoru, pohody mě dohání k tvrzení, že Jiří Suchý je genius a já nikdy nemůžu splatit to, co mi svou tvorbou dává. Díky. | ||