Stanislav Kostka Neumann | ||
| autor: Petra | datum: 24.2.2002 | zobrazeno: 2x |
| -matka dcerou ševce, otec šlechtického původu-advokát -OA, 1884 vězněn a odsouzen za členství v hnutí Omladina, vězněn na Borech. -program ČESKÉ MODERNÍ REVUE; prodělal složitý básnický vývoj: od dekadence a symbolismu přes anarchismus, civilismus, naturalismus, účast v poválečné avantgardě až ke komunismu; proletářská poezie, dogmatické stalinistické postoje v 2. polovině 30. let a proti fašistické hnutí -redaktor časopisu Nový kult /anarchistický/?přispívali Šrámek, Toman, Gellner, Mahen -znova vězněn; Vídeň /1904/?Morava /Řečkovice, Bílovice/, pracoval v brněnských Lidových novinách -1. světová válka-balkánská fronta, v 2. světové válce žil v Poděbradech, vrátil se do Prahy -tvorba pod vlivem symbolismu, dekadence, satanismu: Jsem apoštol nového žití, Apostrofy hrdé a vášnivé, Satanova sláva mezi námi -anarchismus: Sen o zástupu zoufajících -změna charakteru tvorby: převažuje přírodní a milostná lyrika společně s vlasteneckou poezií -sbírka Kniha lesů, vod a strání /přírodní a milostná/-parafráze modliteb např. Vstupní modlitba x Jarní zvěstování -sbírka Nové zpěvy-civilizační poezie-oslava civilizace, techniky, moderního života… -sbírka Rudé zpěvy-proletářská poezie, angažovaná poezie, agitační -sbírka Sonáta horizontálního života-proti fašismu /varování/ -okupace Bezedný rok /reakce na Mnichovskou dohodu/, Zamořená léta /obraz války/ -odborná próza: Francouzská revoluce -román: Zlatý oblak /oslava, lásky, života ve volné přírodě/ -UKÁZKY: Satanova sláva mezi námi /1897/ Vypučel jsem nad bahna-abstraktní alegorie; stylizované do postavy Satana Sám pyšný věčné nepřátelství vypověděl jsem plazům, již kolem s jedovatou vegetací živoří nečisté dny své, a svoji nenávist jako štít jasný jsem pozvedl a čekám rány. Kniha lesů, vod a strání-Dedikace Jahody první, hle, nesu ti z lesů, vyhřátých paprsků úrodou zlatou. Jak ten plod rudý buď krystalem vonným, slunce a země buď pohodou jatou. Ke chvále země S rukama, země, v tvé hlíně chvěji se jak panna, kterou muž jal pevně, strhl na hruď svou; miluji tě jak chceš býti milována: zrakem, čichem, hmatem, láskou smyslnou. Sen o zástupu zoufajících a jiné básně … a černé ruce v továrnách a černé hříchy v palácích čekaly večerní Ave. Je mrtev Bůh, a země patří králům, králům, již vládnou zlatem a pokrytectvím! Báseň Stráň chudých lásek Neboť je sluncem zalita a vysokou trávou pokryta a mládí a láska tu zpívá a tráva lásku skrývá a tráva chrání mládí. Nové zpěvy-Chvála vrtačky Důstojný slone, V pralese zdiva zavřeny jako ve vězení, a přece na svém a jediném možném místě. | ||