William Soroyan

autor: Vladimír Johánek datum: 22.11.2002 zobrazeno: 18x

[31.8.1926-1981]

Americký prozaik, básník a dramatik arménského původu. Autor řady humorně i nostalgicky laděných, částečně autobiografických povídek a románů, prodchnutých optimistickým vypravěčstvím, laskavou naivitou a soucitem s člověkem. Byl silně ovlivněn zkušenostmi z trpkého mládí, prožitého v prostředí přistěhovalecké chudiny v kalifornském Fresnu. Prošel různými zaměstnáními (pracoval mj. jako poslíček, telegrafista a přednosta poštovního úřadu), od třicátých let se věnoval literatuře a divadlu. V roce 1940 odmítl přijmout 'Pulitzerovu cenu' za své pětiaktové drama. Dvakrát se oženil se stejnou ženou. Mnoho let žil střídavě v Paříži a v rodném Fresnu, kde také zemřel.

knizka
Povídky a povídkové soubory:

* Odvážný mladý muž na létající hrazdě, 1958 (The Daring Young Man on the Flying Trapeze, 1934)
* Potíže s tygry (The Trouble with Tigers, 1938)

Novely:

* (My Name is Aram, 1940)
* Lidská komedie, 1966 (The Human Comedy, 1943)
* Tracyho tygr (1997) (Tracy's Tiger, 1951, 1965)
* Kluci a holky, když jsou spolu

Divadelní hry:

* (My Heart's in the Highlands, 1939)
* (The Time of Your Life, 1939)

Autobiografická díla

* (The Bicycle Rider in Beverly Hills, 1952)
* (Places Where I've Done Time, 1972)
* (Obituaries, 1979)

* O neumírání (1972, 1995) (Not Dying, 1963)
* Dobrodružství Wesleyho Jacksona, 1948 (The Adventures of Wesley Jackson, 1946)
* Tati, tobě přeskočilo, 1964 (Papa You Are Crazy, 1957)





BROADWAY 1881
(výběr)

Nemálo spisovatelů z hlubin věků i z hlubin potemnělých zákoutí světa si libovalo v podrobném líčení svých úchvatných úspěchů u žen, ale jakkoli se mi četba takového psaní zdála k ničemu, dovolím si přece jen poznamenat, že mě náramně těšilo spát s jistou ženou v jejím bytě v San Francisku. Ale hned se zase věnuji svému tématu, jímž je prostě vzpomínání na místa, z kterých na mě dýchlo vědomí skutečnosti a přimělo mě cítit se báječně.
Tenhle byt takovým místem byl: krásně zařízený a byla z něho nádherná vyhlídka na most Golden Gate. Dobře voněl a voněl i samotnou ženou, z které bez přispění jakéhokoli parfému vanula vůně, kterou bylo rozkoš vdechovat, obzvlášť po nočním hýření v místních putykách. Bylo tam také v malém pojízdném likérníku nepřeberně alkoholu včetně jiskřivých sklenek a jiskřivého ledu.
A ať jsem kdykoliv zavolal, té ženě to vůbec nevadilo, řekla jen: "Klidně přijď nahoru, dveře nejsou na zástrčku. Kdybych spala, posluž si sám."
A tak jsem přišel, podíval se dolů na Golden Gate, namíchal si pořádný drink, pořádně si lokl, zapálil cigaretu, vdechl kouř a vešel do vedlejšího pokoje, abych se podíval na tu ženu - velikou, pěkně stavěnou, poctivou a vonící jako veškerá zbývající pravda lidského rodu na světě: ta část pravdy, kterou prostě nenajdete nikde jinde než v urostlé a poctivé ženě. To bylo ono, právě o tom je tu řeč - ta vůně toho, co ještě zbývalo z pravdy, její dovršení, jež se skrývalo v těle a vlasech a přirozenosti žen. Můžeme se samozřejmě dobrat mnohé pravdy i bez toho, ale nebyla by to pravda úplná, nemůže být.

San Francisco, 1938

(konec článku William Soroyan)

Vytisknout referát William Soroyan | Zpět na seznam referátů
Doporučujeme: Cestovní systém Dřevo Plzeň Emona Kroni Maledivy PixelEU Referáty Taxi Plzeň Vtipy Weby na míru Zvesela