Lawrence Ferlinghetti

autor: ld.johanesville.net datum: 22.11.2002 zobrazeno: 41x

[24.3.1919]

Americký básník, prozaik, dramatik a překladatel, stěžejní představitel revoltujícího hnutí beat generation. Vlastním jménem Ferling. Protestoval např. proti sociální nejistotě v kapitalistickém světě). Během II. světové války pobýval ve Francii. Po studiu na amerických univerzitách absolvoval i Sorbonnu (1951) a v následujících letech učil francouzštinu. V San Francisku vlastnil od roku 1952 legendární nakladatelství a knihkupectví 'City Lights Bookshop'. V šedesátých letech však začal být možná až přespříliš náboženský. Nedávno navštívil Prahu.

DILO:

* Lunapark v hlavě (A Coney Island of the Mind, 1958)
* Skryté významy věcí (The Secret Meanings of Things, 1969)
* Ona (Her, 1960)
* Hlasitá modlitba (Loud Prayer, 1998)
* Láska ve dnech vášní (Love In The Days Of Rage, 1988)
* Srdce dokořán (A Far Rockaway of the Heart, 1997)
* Obrazy zmizelého světa (Pictures of the Gone World, 1955)
* Startuji ze San Francisca (Starting from San Francisco)
* Co jsme teď zač?
* Čtu báseň, která nekončí
* Krajiny života krajiny umírání
* Mexická noc
* Nefér argumenty života
* Oko dokořán, srdce dokořán
* Ruiny
* Severozápadní ekolog
* Smutná nahá jezdkyňe
* Postranní cesty do dalekých končin
* Cesta do Itálie a Francie
* Nekonečný život (vybrané básně z let 1955-1980)
* Tyrannus Nix (satiricko politický traktát)




Hlasitá modlitba

Otče náš jenž spíš na nebesích
obrať se v rakvi své
než svět se změní
V řiť grázlovství ponořena
je vůle tvá
prd platná v nebi
jako na zemi
V chlév náš zdejší dej se vést
alespoň třikrát denně
a odpusť nám naše skopičiny
neboť i my odpouštíme
všivárny hříšníkům
A neuveď nás v podroušení
příliš často ve všední dny
ale zabav nás
pomocí chleba a her
a měn


Já jsem ty

Muž napůl žena
Žena napůl muž
A ti dva proletení navzájem
androgynní v každém z nás
ruce a nohy jednoho
objímají a svírají
ruce a nohy toho druhého
má prsa mé bradavky jsou stopy
po tobě
srdce ta škeble o dvou skořápkách
lapá po dechu v jeskyni moře
(chlemtavý zvuk mořských vln)
sperma mořská pěna chrstnutá
do lůn jeskyní
vytrysklá
z těla bytí
ze zpívajících úst moře
(zamlklí mořští ptáci se nad tím vznášejí)
A moře je brunátné krví
když Pašije svatého Matouše
zpívané slepcem
vysílá rozhlas v neděli ráno
A já jsem tu sám
ale i kdybychom tu byli dva
řekl bych
Jen jeden tu je
na konci jako na počáteku
jedno tělo které dýchá
jedno tělo které zpívá
A to tělo to tělo jsme my
to tělo jsou naše já
a já jsem ty



Odcizení: dvě včely

Objevil jsem je na chatě -
tu navztekanou na okně
a tu starou a skrčenou na posteli
ta na okně bzučela jak pominutá
a tloukla křídly o tabulku
tloukla křídly o sklo
kdežto ta na posteli
ta tichá a celá schoulená
ležela na dece sama
Nechtěl jsem je zabít
ale ta z okna
ať jsem mával jak chtěl
se nedala zahnat
zpátky do úlu
Dveře byly dokořán a ona to věděla
a na okamžik do nich vlétla
ale pak zas přiletěla zpátky
pryč od roje pryč od společnosti
Nějak se jim odcizila
a už se nechtěla vrátit
nebo tu možná zůstávala
kvůli té zraněné
kvůli té na posteli
Zkusil jsem ji nabrat
na kus zmačkaných
místních novin
ale to se nedala
a nejspíš jsem jí přitom nějak iblížil
poněvadž spadla na postel
a za moment bylo po ní
když předtím ještě natáhla ruce
či nohy
jako by vstříc svému příteli či milenci
který popolezl o půl palce k ní
a pak se stuli
do úplně malé huňaté kuličky
a zůstal tak
a už se nepohnul
Zatímco venku pojednou
zabzučel hlasitěji úl
s miliónem pokojných konformistů
s ohnutými odbojnými tykadly

Nikdo z něho nevyletěl rozloučit se s mrtvými

Žádného posla nevyslali za nimi



Východ slunce v Bolinas

Tohle malé srdce které se rozpomíná
na každou maličkost
vítá den
aspoň většinou tím
že zkusí zazpívat
nějaký slunný rým

Co si to troufá kam se dívá
ten pitomý a drzý spratek!
To nic já přesto budu zpívat
ve slunci aspoň pro začátek -

Co si to představuje co si myslí
plést si křik ptáků s jitřní písní
vždyť ti ptáci možná křičí
ze zoufalství o pomoc!

Jako by náš život
jako by život vůbec
nebyl tragédie
i když se mu zrovna neděje nic moc

Jako by náš život
neznal jednou horší jednou lepší časy
a neuměl to všechno spojit v litánii -

Ó ty opilá flétno
Ó Zlatá Ústa
zpívejte šílenou píseň
ať nás spasí


(konec článku Lawrence Ferlinghetti)

Vytisknout referát Lawrence Ferlinghetti | Zpět na seznam referátů
Doporučujeme: Cestovní systém Dřevo Plzeň Emona Kroni Maledivy PixelEU Referáty Taxi Plzeň Vtipy Weby na míru Zvesela