Petr I. Veliký

autor: Petr Tomíček datum: 24.2.2002 zobrazeno: 37x

Když roku 1682 zemřel car Fjord, byli jeho dva mladší bratři - Ivan a Petr prohlášeni soupeřícími bojarskými klany za spoluvládce. Ale Ivan byl slabomyslný a Petrovi bylo teprve devět let. Jejich jménem vládla tedy zatím sestra Sofie.

Petr , jelikož si ho nikdo nevšímal, se vzdělával jak uměl. Rád se toulal po slobodě(čtvrť cizinců v Moskvě), bavil se s cizinci a přátelil se s nimi. Dovídal se jak se žije v Evropě, zajímal se o geometrii a stavbu lodí, učil se cizí řeči jako Holandsky a Německy.Od cizinců pochopil, že síla západních států spočívá především v dobře vycvičené armádě a rozvinutém průmyslu a obchodu, ale k tomu, aby z Ruska mohl vytvořit takový stát, musí násilím zlomit odpor svých budoucích poddaných a vykořenit jejich náboženské předsudky.

Na počátku této dlouhé a obtížné cesty byl palácový převrat: roku 1689 se Petr s pomocí několika přátel a části střeleckých oddílů zmocnil trůnu a Sofii dal zavřít do kláštera. Tento mladý car byl silný a urostlý, měřil více než dva metry, s velkou inteligencí a nevyčerpatelnou energií.

Ve svém okolí, ale i ve své rodině vůbec nesnášel odpor.Když si vybíral spolupracovníky, tak si zprvu vybíral jen cizince, ale později převážně mezi Rusy bez ohledu na jejich původ - mezi jeho nejbližšími byl kníže Dolgorukij právě ta jako bývalý pekařský tovaryš Menšikov.

Ihned po nástupu na trůn začal zavádět nový pořádek. Sleduje při tom dvojí cíl: získání přístupu na pobřeží Baltského a Černého moře a vnitřní přeměnu Ruska.

Aby na vlastní oči poznal Evropu, kterou obdivoval, podnikl roku 1697 opravdovou studijní cestu, při níž navštívil inkognito, pod jménem Petr Alexejevič, jako prostý občan velkého ruského poselstva některé německé státy, Nizozemí, Anglii a Rakousko.

"Jsem obyčejný žák a hledám učitele," hlásala devíza jeho znaku. V Amsterodamu pracoval jako tesař v loděnicích a zajímal se o vše, od mikroskopu a zubařství, až po práci ve velkých dílnách. Kupoval modely strojů a lodí, najímal zkušené mistry, lékaře, důstojníky a námořníky.

Ale svůj výlet do ciziny musel rychle zkrátit a vrátit se do Moskvy, kde se vzbouřila část střeleckých oddílů, podněcovaných svrženou Sofií a stoupenci " starého Ruska ". Šokoval je carův způsob života i příliv cizích odborníků.Odveta byla tvrdá a několik tisíc střelců bylo oběšeno.

Po potlačení vzpoury roku 1698 uprchli nespokojenci na jih, kde podněcovali k odporu kozáky. Roku 1707 se rozhořel plamen vzpoury na Donu. Kozáci a sedláci vedení atamanem Bulavinem dobyli řadu měst a car proti nim musel vyslat silné vojsko. Zrada bohatých kozáků způsobila nakonec po dvou letech Bulavinovu porážku a smrt. Celá oblast kolem Donu byla zpustošena a vypálena, většina zajatých povstalců popravena, uprchlí sedláci vráceni svým pánům.

Nakonec nalezli stoupenci staré patriarchální Rusi svého vůdce v careviči Alexejovi. Tento nevzdělaný a lenivý mladík, se netajil úmyslem, že jednoho dne všechny reformy zruší. Když měl Petr I. volit mezi svým dílem a otcovskými city, neváhal ani na okamžik: odbojný carevič byl uvězněn, souzen a zemřel na následky mučení. Tato tvrdá lekce na čas umlčela všechny nespokojence.
"Jeden jediný člověk proměnil největší říši světa," poznamenal později Voltaire, " je hrozné, že právě tomuto reformátoru lidí chyběla základní ctnost - lidskost…"

V únoru roku 1725 Petr I. Veliký zemřel.

(konec článku Petr I. Veliký)

Vytisknout referát Petr I. Veliký | Zpět na seznam referátů
Doporučujeme: Cestovní systém Dřevo Plzeň Emona Kroni Maledivy PixelEU Referáty Taxi Plzeň Vtipy Weby na míru Zvesela