Julius Zeyer

autor: Lenka Slavíčková datum: 03.08.2002 zobrazeno: 15x

Žil: 1841 - 1901.
Český básník , prozaik a dramatik širokého rozhledu a všestranných zájmů byl zřejmě nejvýznamnějším představitelem našeho novoromantismu.
Evropu poznal Zeyer na dlouhodobých zahraničních cestách, působil také jako společník a vychovatel ve šlechtických rodinách.
Stejně jako Zeyer bylo rozsáhlé a všestranné i jeho dílo. Tvoří ho takřka výlučně epická tvorba většinou s historickými náměty domácími i světovými:
Vyšehrad
Čechův příchod
Griselda
Zpěv o pomstě za Igora
Ossiánův návrat
Karolínská epopeja
Kronika o svatém Brandanu
Z letopisů lásky I-V
Troje paměti Víta Choráze
Román o věrném přátelství Amise a Amila
Zeyer byl též dramatikem:
Stará historie
Radůz a Mahulena
Pod jabloní
Sulamit
Bratři
Libušin hněv
Šárka
Neklan
A psal i povídky:
Báje Šošany
Dobrodružství Madrány
Fantastické povídky
Tři legendy o krucifixu
Maeldunova výprava
V soumraku bohů
Obnovené obrazy
V Zeyrově tvorbě zajímají významné místo romány:
Jan Maria Plojhar
Dům u tonoucí hvězdy
Ondřej Černyšev
Gompači a Komurasaki
PÍSEŇ O ROLANDU
Roku 1896 se Zeyer rozhodl vylíčit osud starých Franků za vlády Karla Velikého. Jako námět mu posloužila starofrancouzská Píseň o Rolandovi - hrdinském to rytířovi ve službách Karla Velikého. Původní skladba vznikla někdy na rozhraní 11. a 12. století a její rukopis byl objeven roku 1832.
Děj nás zavádí do prostředí slavné bitvy v roncewauxském průsmyku v roce 778 za války Franků proti zákeřným pohanským Baskům - v samotné knize jsou to Arabové. V jejich čele stojí úskočný král Marsil, který se s Blankydrynovou pomocí pokouší připravit kdejakou léčku. Dokonce ani zastavení svých synů zárukou za mír a za stažení Karla zpět do jeho vlasti mu není překážkou. Rozhodne se jednoduše úmluvu porušit a o syny se nestará. Osud hispánského národa je mu přednější.
Po Ganelonově zradě je zadní voj vojska Karla Velikého vedený Rolandem vystaven pětinásobné přesile. Roland sice velí dvacetitisícům nejschopnějších bojovníků v čele s věrným přítelem Olivierem a dvanácti pairy, ale přesila je značná.

Do Cizru v průsmyk Karel povede
své vojsko k návratu se chystaje
a pochod jeho Roland , Olivier
že střežit budou- já se postarám.
Jim Karel snadno svěří zadní voj,
jež z dvacet tisíc asi sestaví
těch nejchrabřejších mužů Francie.
Svých pohanů stotisíc na ně vrž.
I kdyby v prvním boji podlehli,
přec pozděj nepřítele udusí,
a Roland konečně přec zahyne;
pak vrahů rázem zbaven jest tvůj kraj,
neb bez Rolanda Karel jesti sláb,
a celá země širá v pokoji
si odpočine sladce od bojů.¨
Léčka je nachystána. Roland ¨snad¨ zemře. Pro oba - Ganelona i hispánského krále - je výhodná. Ganelon se zbaví odvěkého nepřítele, král Marsil rytíře Rolanda společně s jeho přítelem Olivierem a 12 pairy, který je poslední překážkou, která mu brání v pokoření starého franckého krále Karla Velikého.
Roland se mohutně brání přesile Basků, bije se jak může, ale počet jeho spolubojovníků se začíná značně snižovat. Jeho poslední šancí je zatroubení na kouzelný roh Olifant, kterým by přivolal královu pomoc. Tuto možnost však využívá až příliš pozdě, a tak umírá v marném souboji proti pohanům. Karel se svým vojskem přijede na pomoc pozdě. Uvidí mrtvolu Rolandovu, Olivierovu i nehybná těla dvanácti pairů Francie a ostatních členů vojska. Rozhodne se tyto hrdiny pomstít a vydal se po stopách nepřátel.
" Zjev na to velkým posunkem
dal rozkaz slunci, hned se vrátilo
od hlavy hory, která zpola juž
štít zlatý jeho kryla, vrátilo
se skokem velkým vprostřed obzoru
a dštilo světlo jako v poledne.
Div velký ten naplnil křesťany
tak hlubokými city zbožnými,
že hlavy klonili a padali
na tváře své, a císař děkoval
ve pokoře za Boží ochranu.
Pak znova hlahol nesčílných trub
na vojsko volal hromem k pochodu,
a nastal hon obrovský, příšerný!
Strach křídel dával bystrým pohanům
a pomsta křesťanům zas perutě,
přes hory, doly, toky široké
se hnala vojska divě za sebou;
zem chvěla se na míle kol a kol
pod kroky, jež ji krutě deptaly,
a lesy šuměly a házely
jak vichrem zachváceny větvemi:
tak silně proudil chvatem vojska vzduch,
a vřavou těch již blíže cítili
juž každým okamžikem osudný
meč, kárající zradu krvavou
ve Ronsevalech černě spáchanou.

Na břehu řeky posléz zastihl
své nepřátele Karel Veliký,
a byla seč jak slunce nikdy víc
ji nespatří snad, bylo zápasů
tak hrozných, neslýchaných, krvavých,
že modro nebes bledlo úžasem...

Teď bědování tichlo povlovně,
juž nedul vichr, země netřásla
se více hořečně, neb pomstěn byl
nad vrahy Karel, všichni leželi
na zemi rudé krví prolitou;
a slunce, více tím, co vidělo,
než neobvyklou cestou znaveno
se posléz znova k horám chýlilo
a zhaslo tiše. Úkol vykonán byl jeho dnešní...

Všichni pohani,
již zradu spáchali na Rolandu,
juž v prachu leželi, jen Marsli král
byl ještě živ, ač zkrušen osudem.
Do Saragosy prchal temnotou."

Král Marsil i zrádce Ganelon jsou potrestáni, Karel se ujme Marsilovi ženy, Bramimondi a přiměje ji ke křtu.
Výprava mohla být líčena jako hrdinské tažení křesťanů proti nevěřícím. Roland se stal vzorem rytířské cti a statečnosti.
Zeyerovo volně přepracované dílo je líčeno srozumitelně a poutá pozornost. Je napínavé a v některých pasážích dokonce strhující. Zeyerova forma se zde téměř vyrovnává obsahu.
Stejně jako ostatní dvě knihy listopadové a prosincové povinné četby se mi Zpěv o Rolandu líbil a neměl jsem k němu žádné výhrady.

(konec článku Julius Zeyer)

Vytisknout referát Julius Zeyer | Zpět na seznam referátů
Doporučujeme: Cestovní systém Dřevo Plzeň Emona Kroni Maledivy PixelEU Referáty Taxi Plzeň Vtipy Weby na míru Zvesela