Brent Jay Spiner

autor: Alena Vítová datum: 01.08.2002 zobrazeno: 15x

Bret Jay Spiner se narodil 2. února 1949, v nemocnici Svatého Josefa ve městě Houston, stát Texas, USA, rodičům Sylvii a Jacku Spinerovým, jako jejich druhý syn. Jeho Bratr se jmenuje Ron a je o dva roky starší. Když bylo Brentovi deset měsíců, otec zemřel na selhání ledvin, ve věku pouhých devětadvaceti let. Když bylo Brentovi šest let, matka se provdala za Sola Mintze. Manželství vydrželo sedm let a po rozvodu ze strany Sylvie, se v osmdesátých letech znovu provdala. Jejím třetím manželem se stal Marty Mintzer. Sylvie stále žije v Houstonu a Ron v Oklahoma City.


Brentovo dětství bylo naplněno sledováním televizních pořadů a filmů, stejně jako poslechem náhrávek klasiků poplární hudby, jako je Franka Sinatra, Judy Garland, Nat "King" Cole, Rosemary Clooney, Louis Prima, Kelly Smith a mnoha dalších umělců, z rozsáhlé sbírky desek jeho nevlastního otce Sola. Tyto písně ho později inspirovaly k realizaci vlastního alba "Ol´Yellow Eyes is Back" (1991).



Brent snil o tom, že se jednou stane hercem. V šestnácti letech začal na svém snu tvrdě pracovat. Inspirací mu byl jeho učitel dramatu Cecil Pickett, který ho vyučoval na Bellaire High School. Brent ho později popsal, jako "jednoho z těch vzácných lidí, kteří Vás nasměrují pro celý zbytek Vašeho života". (The Body Electric). V případě Brenta Spinera a jeho spolužáků (kromě jiných) Dennise a Randyho Quaida, Cindy Pickett, Thomase Schlammeho a Roberta Wuhla je to více než pravda. Pickett opustil Bellaire v roce 1968, aby vyučoval na Houston Babtist University a na University of Houston. Někteří studenti, včetně Brenta, ho následovali, aby pokračovali ve svém studiu. Brent navštěvoval také Trinity College v San Antoniu a the Strassbourg Institute of New York.

V šestnácti byl také požádán, aby se připojil do ročníku dramatu pro pokročilé. Získal první místo v Národní řečnické soutěži, konané v David Lipscomb Junior College v Nashvillu, ve státě Tennessee a to za dramatickou interpretaci. Než se do národního kola dostal, musel vyhrát městskou, oblastní a státní soutěž, protože pouze jeden student z každého státu se mohl účastnit dané kategorie. Po vítězství Brent obdržel seznam předchozích vítězů v dramatických interpretacích, kde figurovalo i jméno Jamese Deana.

Ve svých šestnácti také začal brát lekce zpěvu pod vedením Michaela Lawrence a to až do svých třiadvaceti let. Rozhodl se tak vzhledem k muzikálům, kterým se věnovali na vysoké škole, a jelikož chtěl ve zpěvu "vést", musel hodně cvičit. V lekcích zpěvu pokračoval s různými učiteli až do svých šestadvaceti let.



Mezi šestnáctým a sedmnáctým rokem se Brent po 6 měsíců učil step. Učitelkou mu byla Claudia Asbury z Asbury School of Dance v Houstonu. Během své kariéry pak pochytil kroky a styly i jiných tanců.

Později už zpěv nebyl pro Brenta rozhodující, více se začal přiklánět k divadlu. Během studia v Houstonu se Brent objevil v několika hrách od W. Shakeskpeara "Twelfth Night", "A Midsummer Night's Dream", "Othello" a v devatenácti letech přišel i "The Merchant of Venice", z her jiných autorů např. "Indians".



Brentova profesionální kariéra začala, když získal místo ve sboru v Houston Music Theater. Vystupoval zde přes léto v mnoha muzikálech. Jeho první hra byla "Damn Yankees". Další pak "A Funny Thing Happened on the Way to the Forum". Několik let přes léto pracoval v parku Astro World. První léto jako jeden z pistolníků, ovšem po atentátu na Kennedyho byli pistolníci vyřazeni. Brent společně s kamarády Trey Wilsonem a Randy Quaidem přišli s nápadem dělat lékařskou show. Park jim koupil vůz a vybavil ho, a tak po několik let prodávali hadí olej. Jedno léto také v Astro World vystupoval jako mim. (Pantomimu studoval na vysoké škole). Brzy zjistil, že je pantomima špatně placená, a navíc, že pantomimu nemá nikdo rád. Dělal osm pantomimických přestavení za den po tři měsíce a za tu dobu, jak sám říkal, nikdy, za celý jeho život, necítil tolik nenávisti od publika jako zde. Zapřísáhl se, že to už nikdy nebude dělat. Přibližně v této době, během začátku sedmdesátých let, krátký čas zpíval v rokenrolové skupině.

V roce 1969 obdržel ocenění Actors Equity card za jeho práci v Houston Music Theater. Ten samý rok obdržel i Screen Actors Guild card (za "My Sweet Charlie"). V "My Sweet Charlie" si Brent zahrál během studia na vysoké škole a byl to i jeho první televizní film. Jednalo se sice o malou roličku teenagera, ale přesto získal cenné zkušenosti v práci před kamerou.

V roce 1972 si zahrál a byl zároveň vypravěčem 17-minutového výchovného filmu s názvem "Safety Times Three".

Po studiu na vysokých školách Brent strávil několik let v produkcích oblastních divadel. Například v roce 1973 účinkoval v the Casa Manana Theater (Ft. Worth, Texas) ve hrách: "Promises, Promises" a "Cabaret". Také zkoušel štěstí v Hollywoodu, zatím jen jako poslíček s pizzou.

V roce 1974 se přestěhoval do New Yorku. O byt se dělil s dvěma herci, kteří si vydělávali řízením taxíku. Ti mu také tuto práci nabídli a tak se i Brent stal taxikářem a to na celých šest měsíců, než dostal první roli. Brent sám sebe během svých začátků v New Yorku popsal jako hladovějícího herce. Byly doby, kdy měl obavy, zda zaplatí nájem, ale nevzdal se. O této době Brent řekl: "Je to část mé kariéry a historie mé kariéry, kterou bych nechtěl opomenout.... Byla to vzrušující doba - Nemohu si vzpomenout na více vzrušující dobu, než byla tato" (Star Trek: The Next Generation, Listopad 1993).

Svou první roli dostal na veřejném konkurzu zvaném "cattle call" v roce 1975. Hra se jmenovala "Polly" a jednalo se o dodatek k "Žebrácké opeře". V tom samém roce následovaly ještě "The Crazy Locomotive", kde hrál i Dwight Schultz (poručík Barclay z TNG) a Glenn Close; a "The Family", za kterou získal i kladnou kritiku od známého divadelního kritika Clive Barnese.




Rok 1976 znamenal pro Brenta vystupování ve hře "Marco Polo", kde vystřídal celou řadu rolí (tlumočník, mim, drak, obr, lokaj a čínská dívka). Dále učinkoval v moha hrách v Chicagu, ze kterých má asi nejhorší vzpomínky na "The Portable Pioneer and Prairie Show" (1976). Spiner o ní později řekl, že je to "jedna z nejhorších her, které byly kdy napsány". (Ibid)

V roce 1978 si zahrál v oceněné detektivní minisérii s názvem "The Dain Course" na CBS po boku Jamese Coburna a přibližně v této době účinkoval i v produkci "New Jerusalem". Ve stejném roce vystupoval ve hře "History of the American Film", což byla muzikálová "montáž parodií" na různé filmové žánry. Ve své roli napodoboval Henry Fondu, Jimmy Stewarta, Gregory Pecka a Anthona Perkinse. Díky této hře se seznámil s, tehdy již slavnou, herečkou Swoosie Kurtz a byla z toho láska. Bohužel jejich stejná profese společný vztah narušovala, až došlo po šesti letech k rozchodu. I přesto zůstali dobrými přáteli.



Mezi rokem 1978 a 1979 (1981 dle příruček) si Brent zahrál epizodní roličku v kanadském filmu "Ladies and Gentlemen, the Fabulous Stains", který především proslavila debutující herečka Diane Lane.

V roce 1979 získal roli v bizarním holdu let sedmdesátých s názvem "Leave It to Beaver is Dead". Poté vystupoval v "two-man show" nebo-li ve hře dvou herců, pod názvem "Emigres" jako bezejmený charakter "AA". Koncem let sedmdesátých a začátkem let osmdesátých si zahrál přítele prostitutky Karen ve dvou epizodách "One Life to Live".

V roce 1980 se začala Brentova kariéra "pěkně" rozjíždět. V první polovině roku strávil coby starší syn v divadelní hře "Table Settings". Poté se objevil ve dvou scénách filmu Woodyho Allena "Stardust Memories". A nakonec vystupoval, coby sebevražedný dramatik Konstantin Treplev, v Chekhovově hře "The Seagull". Brent se později o této hře vyjádřil, jako o "jedné z těch, které ho konečně zařadily mezi opravdové herce". (Star Trek: The Official Fan Club Newsletter, 12/88-1/89) Bohužel, během premiéry utrpěl zranění zad, které ho donutilo produkci opustit. Z tohoto zranění se zotavoval šest měsíců a znovu se projevilo během natáčení epizody "The Silicon Avatar" ze ST:TNG. Po této události pro něho bylo velmi obtížné získat nějakou roli, ale zato získal svou první hlavní roli (zatím také poslední) v nízkorozpočtovém filmu nazvaném "Rent Control" (1981).



Na jeviště se vrátil v "No End of Blame" (1981-82) a "Marvelous Gray" (1982).

Rok 1983 přinesl Brentovi hned několik rolí a také cestování mezi Los Angeles a New Yorkem. Do Los Angeles ho přivedlo vystupování v produkci "Little Shop of Horrors", do které přišel jako náhrada za jiného herce. V New Yorku hrál ve hře "Sunday in the Park with George". Kromě toho vystupoval v Chekhovově hře "The Cherry Orchard" a ve hře "The Philanthropist", kde se John, postava, kterou hrál Brent při prezentaci konce své divadelní hry nechtěně zastřelí.



V roce 1984 Brent zavítal na Broadway, kde znovu ztvárnil Franze a Dennise ve velmi kladně hodnoceném muzikálu "Sunday in the Park with George". Ovšem, ne vše bylo v roce 1984 pro Brenta úspěšné. Jako jeho role Aramise ve hře "The Three Musketeers", kterou později nazval, jako "možná nejhorší Broadwayské představení všech dob". (The Body Electric) Tento rok se také nastálo přestěhoval do Los Angeles (do doby, než získal roli v muzikálu "Big River"), a jeho kariéra, se jak jinak, obrátila k televizi. Jeho první rolí zde byl duchovní v epizodě "A Case of the Stubborns" seriálu "Tales from the Darkside" a v "Monsters".



Rok 1985 pro Brenta znamenal roli v minisérii "Robert Kennedy and His Times", v televizním filmu "Crime of Innocence", v seriálu "Hill Street Blues" a v "Paper Chase". V době, kdy hrál v "Sunday in the Park with George", který v té době přecházel do televizní podoby, začal účinkovat na Broadwayi v muzikálu "Big River", založeném na "The Adventures of Huckleberry Finn". V tomto muzikálu odehrál 1005 vystoupení až do roku 1987. Byla to také, na šest let, poslední Brentova role v divadle. V roce 1985 ještě získal velmi významnou roli Boba Wheelera, velmi nešťastného Jugoslávce, v televizním seriálu "Night Court" (1985-86), který se objeví se v celkem šesti epizodách. Když si Wheeler koupil bufet v soudním dvoru, Brent byl blízko získání pravidelné práce v televizním seriálu.

V roce 1986 si zahrál v televizním filmu "Manhunt for Claude Dallas", v epizodní roličce se objevil v detektivním seriálu "Hunter", sci-fi seriálu "The Twilight Zone", v několika dílech seriálu "Mama's Family" (1986-87) a pilotní epizodě "Sylvan in Paradise".



Rok 1987 se stal pro Brenta Spinera mezníkem v jeho kariéře i v životě. Po malých rolích v televizním filmu "Family Sins", v epizodě ze seriálu "Cheers" a "Spies" přišel konkurz na nový seriál "Star Trek: The Next Generation". Brent ho vyhrál a získal roli androida Data. S následujícím úspěchem seriálu, byl Brent Spiner katapultovaný do slávy a získal mnoho oddaných fanoušků po celém světě.



Když ho tvůrce seriálu Gene Roddenberry do role Data obsazoval, nebyl ještě vzhled androida rozhodnutý. Brent prošel 36 testy make-upu, ve kterých na něm génius make-upu Michael Westmore vyzkoušel všechny barvy, včetně žvýkačkově růžové až po šedou. Nakonec vybrali jasně zlatou a žluté kontaktní čočky. Brent nejprve s nošením make-upu v této roli nesouhlasil. "Můj argument byl: Pokud jste schopni udělat bytost, která je schopna pohybovat se takto a vypadá takto a myslí takto, tak proč neumíte udělat takovou kůži? A odpověd Genea byla: Co vás nutí myslet si, že to, co máte není lepší než kůže? A s tím je velmi težké polemizovat". (Star Trek: The Official Fan Club Newsletter, 12/88-1/89)



Roddenberry vyvinul charakter Data z dvou předchozích zdrojů. První, Datova nevinná, dětsky upřímná osobnost se podobala Questorovi, androidovi z neůspěšné pilotní epizody k seriálu, napsaného Roddenberrym, a nazvaném "The Questor Tapes". Druhá, Datova touha porozumět lidem a jejich emocím odpovídala charakteru z Vulcanu, zvaneho Xon, kterého Roddenberry vytvořil v roce 1978 pro neuskutečněný seriál "Star Trek II". V "Encounter at Farpoint", pilotní epizodě k seriálu "Star Trek: The Next Generation", komandér Will Riker přirovná Data k Pinocchiovi. Brent toto srovnání používá při popisu Data. "Je to stroj, který by se chtěl stát člověkem a je lidmi fascinován. Předpokládám, že na jeho cestě se bude dostávat blíže a blíže k tomu, aby se jím stal". (Houston Post, 1987)




Další podobnost může být vyjádřena mezi Datem a Royem Battym, replikantem = umělým člověkem ztvárněným Rutgerem Hauerem ve filmu "Blade Runner"."Připadám si jako Rutger Hauer v této show," vtipkoval Brent v jednom interview. "Potom si toužím připadat si jako Rutger Hauer i ve skutečném životě: nápadně hezký, neodolatelný pro ženy, mezigalakticky záhadný". (Houston Chronicle, 1987) Spinerův žert není daleko od aktuální pravdy, pokud je odezva jeho ženských fanoušků nějakým měřítkem. "Charakter, který dostává nejvíce zamilovaných dopisů ze ST:TNG je android Data ... 'Několik z nich chtělo dokonce vědět, jak úplně funkční jsem. Předpokládám, že měly na mysli můj charakter' ... Spiner ve své poště již obdržel kolem 50 manželských nabídek". (TV Guide, 1988) Spiner také získal oddanost kritiků, z nichž mnozí novou sérii hodnotili záporně.



Přes tuto ohromující pozornost se Spiner zpočátku vyhýbal vystupování na veřejnosti a poskytoval interview pouze novinám v Houstonu. Jak sám řekl: "Odmítal jsem být fotografován, protože jediné, co chtěli, bylo fotografovat mě jako Data při každém setkání a to jsem nechtěl". "Lidé si myslí, že chtějí vidět mě, ale ve skutečnosti chtějí vidět Data," vysvětloval v jednom interview. "Skutečnost, že jsem se stal kulturní ikonou pro některé lidi - dobře, mám to rád, vzrušuje mě to a nechci to rušit. Ale nebudu to podporovat. (Houston Cronicle, 1988) Nicméně, připouští, že je v Datovi něco z něho samotného: "Dědinství. Dětský úžas... Můj citový vývoj se zastavil asi v 19, a tak mi toto dovoluje být dítětem, kterým jsem." (Ibid) Na rozdíl od Data byl Spiner známý svým báječným smyslem pro humor. "(Brent) je tak báječný, zábavný a má v sobě něco velmi teplého a lidského," řekla hostující herečka Michelle Phillips v jednom interview. "Nemohla jsem si pomoci, ale musela jsem se smát pokaždé, když jsem ho uviděla v tom citronovém makeupu.... Já vím, že představuje androida bez osobnosti, ale je to velmi zábavný charakter s velkou osobností." (Star Trek: The Official Fan Club, 6/89-7/89)



Protože jeho práce v celé show vyžadovala, aby často hrál před modrým plátnem (u filmu používané při speciálních efektech na pozadí), Brent o tom prohlásil, že vynalezl nový způsob hraní zvaný "Spining". Tato technika byla značně použita i jeho spoluherci. Mezi hlavními herci se rychle vyvinulo kamarádství a ti dali Brentovi přezdívku "Zippy the Android". Z velké části je spřátelily hodiny, které spolu strávili na place. Někdy to bylo dle Brentova odhadu 12 až 17 hodin. Přes jejich vyčerpání a probírání se časovýmy plány, si herci udržovali svou energii. "Jsme pravděpodobně nejchraptivější obsazení v Hollywoodu," řekl Spiner na jednom setkání. "Je to jako velký noční klub na můstku.... Je to opravdu tak hlasité a tak divoké, je to jako bychom dělali celý den jen tohle a přerušili to jen abychom udělali scény pro tento pořad." (The Body Electric) James Becker řekl toto: "Každý den, když Brent Spiner, který hraje Data a Jonathan Frakes, který hraje Rikera, chodí okolo, je to jako komediální two-men show. Jsou tak zábavní a přinášejí tolik života do souboru a udržují mnoho lidí v dobré náladě.... Pokud by tu nebyli, atmosféra by byla mnohem nižší a ne tolik lidí by se během dne zasmálo. Oba vědí, že je to vážné, ale oba to lehce naznačují, takže ostatní z nás cítí, že je to legrace". (The Official STAR TREK: The Next Generation Magazine)



Neklidná atmosféra, která postihla produkci a vyústila ve velký počet rezignací vysoce talentovaných spisovatelů, herce zpočátku minula. Avšak do doby, kdy bylo sděleno, že dva herci nebudou v druhé sezóně. Jeden (dobrovolný) byla Denise Crosby, která hrála poručíka Tashu Yar a druhým (nedobrovolným) byla Gates McFadden (Dr. Beverly Crusher). Všichni byli velmi potěšeni, když se McFadden vrátila na třetí sezónu a již zůstala.



Během natáčení TNG se Brent objevil v "The Bionic Bunny Show" LeVara Burtona, uvedeném v pořadu pro děti "Reading Rainbow". Jednalo se o dokument o natáčení TNG, kde byla k vidění i tvorba Datova makeupu. V roce 1989 si společně s Marinou Sirtis (Deanna Troi z TNG) zahráli sami sebe v groteskní mini-parodii s názvem "I Live in My Trailer", ve které se Marina v interview s Brentem dozvídá, že Brent žije v přívěsu. ;-) Ve stejném roce se ještě objevil v pilotní epizodě seriálu "What's Alan Watching?". Krátce se objevil ve dvou filmech režírovaných jeho dlouholetým přítelem a dřívějším spolužákem Thomasem Schlammem. První z nich byl "Miss Firecracker", který Spinerovi přinesl drobnou roličku kazatele. Druhý byl televizní film "Crazy from the Heart" (1991). Po něm následovala role golfisty v epizodě ze seriálu "Sessions" a jako host talk show v hororu "Shocker".



S ostatními herci z TNG, jako je Jonathan Frakes, Patrick Stewart, Gates McFadden a Colm Meany, se Brent sešel ve hře Toma Stopparda nazvané "Every Good Boy Deserves Favour" v roce 1993. Spiner znovu dokázal ostatním, včetně spoluherce Patricka Stewarta, jakými neobyčejnými hereckými schopnostmi disponuje. Stewarta zvláště zaujal Spinerův výkon v epizodě "Datalore" ve ST:TNG, ve které hraje nejen Data, ale i Datova zlého bratra, pojmenovaného Lore. "(Brent) byl tak dobrý, že jsem byl vzrušený při jeho sledování," řekl Stewart. "Víte, je tu muž, se kterým jsem pracoval osm, nebo devět měsíců a který na mě stále dokáže zapůsobit a překvapit mě." (Star Trek: The Official Fan Club, 3/88-4/88) Ještě více působivé, bylo Spinerovo vystoupení v epizodě "Brothers", kde nehrál jen Data a Lora, ale také jejich "otce" a tvůrce, Dr. Nooniana Soonga.



Jako odezva na pokračující tlak fanoušků i ostatních spoluherců, Spiner konečně podlehl, a objevil se na svém prvním setkání s fanoušky. Tato událost se konala v hotelu Penta v New Yorku v listopadu 24-25,1989. Přítomní poznamenali, že Spiner vypadal nejprve dost nervózně, což bylo zcela přirozené, ale brzy si je získal svým osobním kouzlem, ostrým vtipem a měkkým, zpěvným tenorovým hlasem. Bohužel, zlé a do této doby nepodložené zvěsti, okolo Spinerova chování na conu se rozšířily mezi fanoušky. Krátce poté, zrušil plánované vystoupení na setkání na Novém Zélandu, kvůli konfliktům se studiem, ve kterém nahrával "Ol' Yellow Eyes is Back". Po necelých dvouch letech Spiner znovu souhlasil s vystoupováním na setkáních příznivců Star Treku. První z nich bylo v "Congress Hotel" v Chicagu v říjnu 1991. Od této doby se zúčastnil velkého počtu podobných setkání po celém světě.



I přesto, že se objevoval na těchto setkáních, Spiner byl zdraženlivý v otázkách týkajících se jeho soukromého života. "Jediné dvě věci, o kterých nechci mluvit je Star Trek a můj soukromý život," sdělil (žertem) divákům na začátku každého svého vystoupení. Zároveň také odmítal zpívat, vzhledem k nedostatku přípravy. Jak Spiner řekl, nedělá nic bez přípravy. Je ovšem pár věcí, které jsou o jeho soukromém životě známé. Přiznal, že je svobodný a že nebyl nikdy ženatý. Během "Entertainment Tonight tour" Brentovým domovem, bylo oficiálně sděleno, že má vtah s publicistkou Loree McBride.



Samozřejmě, existují tací, kteří pokračují v pátrání. Různé zprávy se objevily na různých komunikačních kanálech, nejčastěji na Usenet a elektronických službách, jako je America Online. Newsgroups, jako je alt.showbiz.gossip se hemžily zcela nepodloženými zprávamy o sexuálním životě Brenta, většinou zcela nelogické a založené na doměnkách na malém, nebo žádném, materiálním faktu. Tyto lži, byly zřejmě šířeny nespokojenými fanoušky, kteří neumějí se svým životem udělat něco lepšího. Bohužel, ani tištěné publikace, nejsou vůči podobným nesmyslům imunní. Brent udělal interview s magazínem People, který ho později nesprávně popsal jako člověka, který aktivně hledá romantického partnera (přitom Brent nic podobného neřekl). Je zbytečné říkat, že po jeho zveřejnění obdržel několik velmi zajímavých dopisů. Fotka Brenta se spoluherečkou z TNG Whoopi Goldberg se objevila v National Enquirer, kde byl nazván "business exec Brent Spiner". On a Goldberg - oba velcí fanoušci klasických filmů - se objevili na American Movie Awards, kde se Spiner setkal s mnoha svými idoly z dětství, jako byl Gene Autry a Clayton Moore, a již se spekulovalo o tom, zda spolu nemají poměr.



Poté, co Paramount, i přes vysokou sledovanost, TNG ukončil, Brent si roli Data zopakoval v celovečerních filmech "Star Trek: Generations" (1994), "Star Trek: First Contact" (1996) a v "Star Trek: Insurrection" (1998). Se spoluherci z TNG, kromě Patricka Stewarta, si Brent znovu zahrál Data v krátké parodii na TNG s názvem "Comic Relief VI" (1994). S herci ze Star Treku se ještě sešel při nahrávání her pro rozhlas "War of the Worlds" a "When Welles Collide", kromě Brenta tu vystupovali Leonard Nimoy, Wil Wheaton, Gates McFadden, Dwight Schultz, Armin Shimmerman a Jerry Hardin. Režisérem byla další legenda Star Treku, herec John de Lancie.

V roce 1994 se ještě objevil v epizodní rolích ve dvou filmech, "Corrina, Corrina" a "Pie in the Sky".



V roce 1995 četl Bren krátký příběh "The West Texas Sprouting of Loman Happenstance" v rámci seriálu čtených příběhů, od texaských spisovatelů, herci z Texasu. Mihl se ve filmu pro kabelouvou televizi s názvem "Kingfish: A Story of Huey Long", znovu v malé roli a znovu v režii jeho přítele Schlammeho. Také se objevil v epizodě seriálu "Deadly Games" stanice UPN a hned v dvojroli; a jako "psí agent" v komediálním seriálu "Mad About You". S herci ze Star Treku Brent opět spolupracoval při dabování kreslených postav v animovaném seriálu "Gargoyles" (1995-96). Mezi jinými zde účinkovali: Kate Mulgrew, Michael Dorn, Marina Sirtis a Jonathan Frakes.

Rok 1996 pak Brentovi přinesl roli v seriálu stanice HBO "Dream On", ve sci-fi seriálu "The Outer Limits"; uváděl Hitchcockův film "Rear Window" na stanici TNT v "Our Favorite Movies" a sám sebe si zahrál v kolekci ukázek kouzelnických triků s názvem "Harry Anderson: The Tricks of His Trade". V únoru odešel do Chicaga, aby se připojil k hercům jevištní četby pozdději uváděné na rádiu WFMT "The Snarkout Boys and the Avocado of Death". V průběhu tohoto roku byl také hostem několika rozhovorů v televizi, jako např. "Letterman Show", "CNN Showbiz", "Gottschalk Late Night Show", "Tom Snyder Show" a společně s Marinou Sirtis vystoupil v dětském pořadu na stanici BBC s názvem "Live & Kicking".

Ovšem to nejdůležitější v roce 1996 bylo Brentovo účinkování v kasovním trháku "Independence Day", v úloze excentrického vědce Dr. Brakishe Okuna. Dále hrál ve filmu "Phenomenon" s Johnem Travoltou a ve filmu "Star Trek: First Contact".



Brent také propůjčil svůj hlas několika projektům. Kromě výše jmenovaným v roce 1996 namluvil okolo dvaceti!!! postav pro zkrácenou verzi Kerrovy novely "The Grid". Nadaboval i postavy pro počítačové hry: nadporučíka Data pro "A Final Unity" (1995), "Star Trek Generations" (1996) a "Star Trek: Away Team" (2001), komandéra Data pro "Star Trek: Hidden Evil" (1999); a postavu zvanou Milo pro "Chronomaster" (1995).



Vzhledem k tomu, jak byl Brent těchto několik let a především posledních měsíců velmi zaneprázdněn, není divu, že byl na kratší dobu hospitalizován v nemocnici, a nemohl se tak objevit na setkání v New Orleans v lednu 1996. I přesto se chtěl Brent na setkání dostavit, ale vzhledem k naléhání svého lékaře nakonec nepřijel. Naštěstí, se vyléčil a pokračoval ve svém poněkud zaneprázdněném životě opět znovu.



V roce 1997 získal a skvěle ztvárnil poměrně velkou roli Gila Godwyna v komedii "Out to Sea", po boku Jacka Lemmona a Waltera Matthaua. V dokumentu o fanoušcích Star Treku s názevm "Trekkies" si "zahrál" sám sebe.


Jako manažer Earl Mills stanul po boku herečky Halle Berey v biografickém dramatu z produkce HBO o životě nejznámější černošské herečky z padesátých let "Introducing Dorothy Dandridge" (1999). Ve stejném roce namluvil postavu Conana O'Briena pro celovečerní film kultovního kresleného seriálu Sauth Park "South Park: Bigger, Longer and Uncut" a objevil se v dokumentu "The Best of British" v epizodě "Patrick Stewart". Brent se také vrátil k divadlu v roli Johna Adamse v historickém muzikálu "1776".


V roce 2000 si zahrál padoucha Stromboliho v televizním muzikálu na motivy pohádky o Pinocchiovi "Geppetto" a bláznivého chovatele pštrosů Pierra v "praštěné" komedii pro teenagery "Dude Where´s My Car".


V roce 2001 se Brent objevil v jednom z příběhů televizního miniseriálu "A Girl Thing", v dokumentu "Hollywood Remembers Walter Matthau" na stanici Fox Movie Channel a v průběhu roku bude uveden nový film "Dating Sevice" a minisérie "The Ponder Heart", který mj. režírovala Martha Coolidge. Společně s ostatními muzikálovými zpěváky si Brent zazpíval na koncertě Broadwayských hvězd "My Favorite Broadway: The Love Songs", který byl uveden i na CD (ovšem bez Brentových písní) a na DVD a VHS.


Na rok 2002 je připravováno uvedení desátého filmového pokračování Star Treku "Star Trek: Nemesis" do kin. Brent znovu ztvární nadporučíka Data a nově i jeho "nového bratra" Benigna. Kromě toho byl Brent i spoluautorem příběhu a byl to také Brent, který přivedl scénáristu Johna Logana. Ovšem nejdříve to vypadalo, že Brent už nebude chtít Data hrát. Protože v listopadu roku 2000 se k dalšímu ztvárnění Data vyjádřil, že je již pro roli androida příliš starý. Okamžitě se na internetu začaly vést diskuse a "kampaně na záchranu Data". Fanoušci měli obavy, ale přesto doufali, že se Datovi nic nestane. Sám Rick Berman v interview pro UPN News 13 tyto spekulace odmítl s tím, že něco takového vůbec neplánují a nepřeje si, aby se o tom vedly diskuse na internetu. Nezbává nic jiného, než si počkat, jak to doopravdy bude ;-)


A jak vidí svou budoucnost sám Brent Spiner? V tomto bodě, je vše možné. Zdá se, že dává přednost televizní a filmové práci, ale nevylučuje ani návrat na jeviště. "Udělal jsem mnoho práce před Star Trekem, včetně 25 her v New Yorku a není pro mě žádný problém vrátit se a udělat dalších 25". (Houston Chronicle, 1987)

(konec článku Brent Jay Spiner)

Vytisknout referát Brent Jay Spiner | Zpět na seznam referátů
Doporučujeme: Cestovní systém Dřevo Plzeň Emona Kroni Maledivy PixelEU Referáty Taxi Plzeň Vtipy Weby na míru Zvesela