Narodil se roku 1878 ve spojených státech jako syn obchodního zástupce z jižních států. Zezačátku psal na objednávky. Studoval na univerzitě v New Yorku. Upozornil na sebe utopickosocialistickým experimentem, který probíhal v New Jersey v letech 1906-07. První velký úspěch zaznamenal románem The Jungle - v českém překladu Džungle nebo také Jatky - vydaném v roce 1906 v přepracované podobě pak v letech 1949 a 1966. Sinclairův román znamenal vyvrcholení tvorby buržoazních spisovatelů USA, kteří zejména v období 1902-17 ostře kritizovali korupci v americkém hospodářském životě, administrativě i politice. Zvláště odsuzoval poměry v chicagských továrnách a poukazoval na ubohý život jejich dělníků. I v dalších svých románech nelítostně útočil na kapitalistický systém: Metropolis (1908), Burziáni (1925), Jeho veličenstvo uhlí (1925), Petrolej (1927). Ve svém dalším románu Boston (1928) vyjadřuje své rozhořčení nad justiční vraždou dvou dělnických vůdců Sacca a Vanzettiho. Také jeho dramatická tvorba má podobný charakter, čerpá z problematiky amerických odborů. Po roce 1949 se odklonil od socialistických ideálů, ale ke konci života svůj postoj korigoval a opět se k nim navrátil.
Román Džungle je zasazen do Chicaga na přelomu století, kam se z Litvy přistěhuje rodina Jurgise Rudkuse. Jejich krajan Jokubas, který zde vlastní krámek s lahůdkami, je k sobě vezme do podnájmu a ukáže jim jeden ze dvou velkých masokombinátů, ve kterém by měli hledat zaměstnání. Všichni jsou ohromeni rozlehlostí jatek a účelností všech prací, které se tam provádějí. Heslo - nic, co zde vidíte nepřijde na zmar - bude mít ještě zcela jiný význam než si nyní myslí. Jurgis se hned další den začne ucházet o místo na jatkách, zařadí se do obrovské fronty dělníků čekajících jestli si je někdo vybere. Protože byl Jurgis statný muž dostal práci téměř ihned. Jeho úkolem bylo smetat vnitřnosti poraženého dobytka. Marija, jeho příbuzná, si našla brzo práci jako natěračka konzerv. Vydělané peníze bez problémů pokryly potřeby celé rodiny - Antanase, Jurgisova otce, Elzbiety, jeho tety i se svými pěti dětmi a Ony, Jurgisovy snoubenky. Starý Antanas však chtěl také pracovat a každý den brzy ráno postával mezi jinými před branami jatek.
Jednoho dne si Ona všimla inzerátu v tramvaji, který nabízel nový dům. Podmínky byly následující - tři sta dolarů ihned a pak splácet měsíčně dvanáct dolarů až do patnácti set. Nejdříve se báli, jestli to není podvod a zaplatili si dva advokáty, ale nakonec na smlouvu přistoupili. A tím se začaly jejich iluze pomalu rozplývat. Po rozhovoru se sousedkou zjistili, že dům vůbec není nový, naopak je asi patnáct let starý, a že všem bývalým nájemníkům byl dům zabaven pro neschopnost splácet pohledávky. Dále se dozvěděli, že dvanáct dolarů nezahrnuje úroky a že musí platit ještě sedm dolarů úrok. To donutilo Onu, aby si také našla práci. Sice ji dostala, ale musí dělat dlouho za směšnou mzdu.
Postupně jak se seznamují s lidmi ve městě, dovídají se stále další nespravedlnosti a zločiny, kterými je město doslova prorostlé. Na příklad: Obě masné firmy tvoří tzv. dobytčí trust - mohou si diktovat ceny dobytka i ceny výrobků. Díky svým vyslancům, kteří v Evropě vychvalují poměry v Chicagu, je vysoký nadbytek dělníků, kteří jsou tím nuceni pracovat za každou cenu na maximální výkon, protože jim stále hrozí vyhození z práce. Masní magnáti se snažili vydělat úplně na všem, drželi se hesla "nic nepřijde nazmar" (ukázka 149 dole).
Nejhorší byly zimy. Mráz někdy dosahoval až minus třiceti stupňů. Starý Antanas, který mezitím sehnal práci (samozřejmě za tučný úplatek), ve vlhkém studeném sklepě, zemřel na prochlazení. Někdy byly závěje tak vysoké, že se vůbec nedostali do práce. Pak trnuli hrůzou jestli nepřišli o místo. Také se zvýšily výdaje kvůli topení, spát proto chodili všichni v oblečení a ještě jim byla zima.
Asi rok po svém příjezdu do Ameriky se Jurgis a Ona vzali. Vystrojili si veselju a očekávali, že jim lidé za pohoštění zaplatí a ještě něco přidají. Skončili ale s dluhem asi sto dolarů. Jurgis vždy tyto situace řešil s klidnou hlavou, říkal: "Budu víc pracovat." Jediným světlým zážitkem bylo, když Ona porodila malého Antanase. Pro Jurgise to byla velká událost, měl z malého obrovskou radost a našel nový smysl života, který již skoro ztratil.
Pak přišla první katastrofa. Jurgis zjistil, že Onu tajně zneužívá pod pohrůžkou výpovědi její mistr Connor. Okamžitě ho našel a před zraky dělníků zuřivě napadl. Omráčili ho a probudil se až ve vězení. Tam byl skoro bez možnosti obhajoby odsouzen na tři týdny nucených prací. Ačkoli musel lámat kámen, připadlo mu to oproti jatkám jako snadná práce. Když byl propuštěn, zjistil, že jejich dům, na který tak dlouho spořili, je nově natřený a má také nového majitele. Hned se vydal hledat zbytek své rodiny. Našel je v nuzném pronájmu. Ona, která byla sice teprve v sedmém měsíci začala rodit. Protože neměli peníze, nemohli najít žádného lékaře, ale Jurgis vzal poslední tři dolary a vydal se do města nějakého zajistit. Podařilo se mu přemluvit porodní bábu, která si účtovala dvacet pět dolarů, že jí bude splácet. Ta ale pouze konstatovala smrt (a dvacet pět dolarů chtěla stejně). Jurgisovi zbyl už je synek Antanas.
Jurgis si nyní jenom stěží hledal práci. Byl teď na tzv. černé listině. Nakonec se dostal do výroby umělých hnojiv. Nejhorší možná práce, ale i o tu byl zájem. Jednoho dne se vrátil domů a Elzbieta mu řekla , že se Antanas utopil.
Jurgis utekl pryč z města a začal žít jako tulák. Seznámil se s jinými tuláky a naučil se přežívat. Život byl mnohem snazší než přišla další zima. Musel se vrátit do Chicaga a hledat práci. Náhodou se setkal se svým bývalým spoluvězněm, který měl styky s podsvětím. Slovo dalo slovo a Jurgis si začal vydělávat přepadáváním. Také začal pít a chodit do pochybných lokálů. O zbytek rodiny se nezajímal. Jednou si přivydělal kupováním hlasů pro demokratickou stranu. Nebylo to nic neobvyklého, pro dělníky to byla výtečná příležitost jak zvýšit svůj rozpočet, a tak někteří chodili hlasovat i víckrát.
Odbory v Chicagu získávaly na síle, když jatky oznámily úmysl snížit mzdy. Ve městě propukne stávka a Jurgis dostane příležitost pracovat jako mistr. Hned ji přijme. Aby získali náhradu za stávkující dělníky, nechali masobaroni přivážet spousty lidí, převážně černochů nebo propuštěných zločinců, ale ti zdaleka nejsou tak výkonní jako původní pracovníci. Avšak masobaroni nechtějí ustoupit. Jurgisovi se nyní vede docela dobře až do chvíle než opět potká Connora. Vrhne se na něj a zase skončí ve vězení. Odtud ho jeho přátelé jen tak nedostanou, protože Connor má vysoce postavené známosti. Tak po odpykání trestu skončí na ulici. Živí s žebráním a náhodnými pracemi. Jednou potká kamarádku Marji, která mu na ni dá adresu. Když tam dojde zjistí, že Marja je prostitutka závislá na morfiu. Pro Jurgise je to šok, protože Marja byla vždy zásadová, ale život ji naučil.
Jurgis se dál potlouká ulicemi města až se náhodou dostane na konferenci odborů, kde se poprvé setkává s myšlenkami socializmu. Je z toho strašně nadšený a posledních padesát stránek rozvíjí autor prostřednictvím diskuse několika postav svoje představy o novém a lepším světě.