Nikolaj Vasiljevič Gogol | ||
| autor: A. V. Florovskij | datum: 12.09.2002 | zobrazeno: 17x |
| V roce 2002 vzpomíná kulturní svět 150. výročí úmrtí slavného ruského spisovatele Nikolaje Vasiljeviče GOGOLA (1809-1852). Narodil se 1.dubna 1809 v Soročincích jako syn ukrajinského spisovatele V.A.Janovského-Hohola (1777-1825) a mládí prožil v rodinném šlechtickém sídle Vasilevka. Nikolaj od nejútlejšího dětství jevil hluboké herecké nadání, vynikal neobyčejnou pamětí a oblíbil si ruskou lidovou slovesnost a malířství. Koncem dvacátých let minulého století sbíral za součinnosti své matky, která měla na něho po celý jeho život největší vliv, lidové náměty z ukrajinské folklórní tvorby, když zjišťuje, že o tuto tematiku je v hlavním městě carské říše zájem, přestupuje k jejímu literárnímu zpracování. Jeho prvé povídky, otištěné v časopise Literaturnaja gazeta (patřil mezi ně i Soročinský trh), mu přinesly známost se Žukovským, s Pletněvem a rovněž s Puškinem. Po studiích žil od roku 1828 v Petrohradu. Jako absolvent něžinského gymnázia se uplatnil nejprve jako ministerský úředník, pak jako univerzitní profesor, ale avšak jeho nesmrtelnost zajistila mu jeho tvorba dramatická, novelistická a romanopisecká. Od roku 1835 se věnoval jen literatuře. Nejplodnější dobou Gogolova života byl počátek třicátých let 19.století, kdy vydal rychle za sebou několik souborů povídek s maloruskou tématikou, lokalizovanou do kraje svého dětství. V roce 1831 a 1832 vyšly dva svazky Večerů na statku nedaleko Dikaňky, v roce 1835 dva sborníky - Arabesky a Migorod, v nichž se vyskytují příběhy s motivy jednak ukrajinskými, jednak petrohradskými. Gogol je literárním objevitelem úřednického sídelního města, mistrem realistické povídky tragicky vyhrocené, lékařem duchovního světa malých lidí velkoměsta. Pracuje velmi intenzívně a stýká se s představiteli kulturního Ruska své doby v petrohradských literárních salonech. A.S. Puškin v něm viděl významného svého pokračovatele. V roce 1836 se poprvé hrála v Petrohradu jeho satirická komedie "Revizor" s ústřední postavou vychytralce a žvanila Chlestakova. Car Mikuláš I. si povolal Gogola do lóže a pravil: "Tak jsem se ještě nikdy nezasmál jako dnes!". V té době odchází Gogol do ciziny a žije v Itálii, v Německu, v belgickém Ostende. Do Ruska přichází na podzim roku 1839 a vrací se v roce 1841 zpět do ciziny. Na definitivní návrat domů pomýšlí až ke konci svého života v roce 1852. V jeho próze jsou často motivy z historie Ukrajiny, v petrohradských povídkách, kam patří i jeho mariánskolázeňská povídka "Plášť", kriticky zobrazuje velkoměstské prostředí. Také jeho "Mrtvé duše" (1840) nesou řadu motivů, nasbíraných za pobytu v Mariánských Lázních. Gogol trpěl žaludečně-střevní nemocí, která drtila jeho duševní rovnováhu. Lékaři mu doporučovali Mariánské Lázně. Gogol dával větší naději léčení v Gräfenberku, ale poslechl lékaře a 16.července 1839 přijíždí do Mariánských Lázní z Říma s očekáváním, že tu bude mnoho přátel z Ruska. Ubytoval se v hotelu KLINGER a v kurlistech je zapsán jako "úředník". Nalezl tu především přítele Pogodina a moskevského lékaře Inozemceva, s kterým se však nesnášeli. Gogol se zřejmě léčil pitnou kúrou Křížového pramene. Když se jeho zdravotní stav horšil, musel Pogodin přesvědčovat oba: Gogola aby se léčil a Inozemceva aby mu dával lékařské rady. V Mariánských Lázních byli také Pavel J. Šafařík, s nímž se tu osobně setkal, a polský historik W.Maciejowski. Z ruských hostů neměl mnoho radosti. Neustále se ho ptali, kolikátý pohár pije. Jediný Rus, který ho uchvátil byl petrohradský milionář Benardaki. Podle Pogodina se jeho postava objevuje zanedlouho v Mrtvých duších. Gogol často procházel okolními lesy a po zdejších kopcích a ze svých nasbíraných "poetických" dojmů tu v duchu koncipoval další díla. N.V.Gogol zde napsal povídku "Plášť" a sbíral konkrétní materiál pro své příští dílo "Mrtvé duše". Zabýval se tzv. "jasnozřením minulosti", kdy připravoval obrazy a zjevy rodného kraje, které se objevily v "Tarasu Bulbovi". 18. srpna 1839 odjíždějí Gogol a Inozemcev, každý zvlášť, z lázní. Gogol míří ještě do Prahy. Zde se ještě sešel Václavem Hankou a Pavlem Šafaříkem. Do Mariánských Lázní se už nevrátil, ale při svém pobytu ve Vídni 1840 zde popíjel mariánskolázeňské minerálky a psal o tom: "Tentokráte mi pomohla voda podivuhodným způsobem, cítil jsem lehkost mládí, že vycházím z letargické nečinnosti a v hlavě letí myšlenky jako probuzený roj …". Od roku 1841 je Gogol opět v cizině a jeho touha po Gräfenberku se vyplnila v letech 1845-1846, kdy se tu léčil, ale druhý léčebný pobyt neukončil a odjel. Uznal, že zdejší způsob léčby Priessnitzovou metodou mu přímo uškodil. Připravovaný román Gogol zničil a pomýšlel v roce 1852 na trvalý návrat do Ruska. Zemřel 4. března 1852 v Moskvě. Pochován je v klášteře Danilově v Moskvě, vedle ruského básníka N.M.Jazykova, též hosta v Mariánských Lázních. U příležitosti 100. výročí úmrtí v roce 1952 byla odhalena monumentální pamětní plastika N.V.Gogola s ruským a českým nápisem na nároží domu Klinger (Krym,býv.čp.35, zbořeno), dílo akademického sochaře Vladimíra Davida z Prahy a 15. března 1952 pojmenováno městské divadlo jeho jménem. | ||