Albert Einstein | ||
| autor: (neuveden) | datum: 15.09.2002 | zobrazeno: 17x |
| Německý fyzik * 14.3.1879 Ulm + 18 .4.1955 Princeton ( New Jersey, USA ) Einstein vyrůstal v Mnichově, kde měli otec se strýcem elektrotechnickou továrnu. Strýc podporoval jeho raný zájem o přírodní vědy a matematiku. Jeho chlapec byl Einstein rozvážný až pomalý, ale jeho vědomosti z filozofie, exaktních věd a hudby byly mimořádné. Po gymnaziálních studiích v Mnichově, kratším pobytu v Itálii, kam se rodina přestěhovala, a studiu ve švýcarském Aarau absolvoval roku 1901 učitelský směr oborů matematika a fyzika na polytechnice v Zűrichu. Od roku 1902 byl úředníkem patentního úřadu v Bernu. Zde ve volném čase vytvořil práce tvořící základy teorie relativity a kvantové teorie. Od roku 1908 byl docentem v Bernu, v roce 1909 mimořádným profesorem v Zűrichu a od roku 1911 řádným profesorem teoretické fyziky na německé univerzitě v Praze. Roku 1912 se vrátil do Zűrichu, od roku 1914 byl ředitelem berlínského Fyzikálního ústavu císaře Viléma. Na protest proti německému antisemitismu odešel v roce 1933 do Princetonu v USA, kde působil do konce života. Einsteinova speciální teorie relativity, kterou předložil v článku Zűr Elektrodynamik bewegter kőrper ( Elektrodynamika pohybujících se těles, 1905 ),uvedla Maxwellovu teorii elektromagnetismu do souladu s experimentálními výsledky, zvláště amerického fyzika německého původu A. Michelsona ( 1852 - 1931 ) tím, že nahradila koncepci newtonovského času představou relativity současnosti. Právě plné pochopení důsledků pro časoprostorové představy odlišuje Einsteinovu teorii od prací nizozemského fyzika H. Lorentze ( 1853 až 1928 ) a francouzského matematika a fyzika H. Poincarého ( 1854 - 1912 ), kteří se speciální relativitě velmi přiblížili.Roku 1915 teorii rozšířil v obecné teorii relativity, vysvětlující gravitaci zakřivením časoprostoru ( shrnutí v práci Die Grundlagen der Allgemeinen Relativitätstheorie, 1916 ). Důsledky obou teorií se skvěle potvrdily a podstatně změnily chápání filozofických kategorií prostor a čas, představy kosmologické i další filozofické koncepce. Právem věnovala významná Knižnice žijících filosofů Einsteinovi zahajující svazek (1949). Einstein v práci o fotoefektu (1905), za kterou obdržel roku 1921 Nobelovu cenu, vytvořil představu fotonů. V témže roce publikoval teorii Brownova pohybu. Zabýval se teorii měrných tepel pevných látek ( 1907 - 11 ), kvantovou teorií záření (stimulovaná emise, Einsteinovy koeficienty, 1916 ), kvantové statistice částic s celočíselným spinem ( rozdělovací funkce Boseova - Einsteinova rozdělení, kondenzace bosonového plynu, 1924 - 25 ) a dalšími oblastmi fyziky. Ač byl jedním ze zakladatelů kvantové teorie, nepokládal ji za plně uspokojivou ( diskuse s N. Bohrem, Einsteinův - Podolského - Rosenův paradox ). V závěru života se zabýval především hledání sjednocené teorie elektromagnetického a gravitačního pole, též ve spolupráci s českým matematikem V. Hlavatým ( 1884 - 1969 ). Jako světově známá osobnost se často vyjadřoval k závažným společenským, politickým i filozofickým otázkám z humanistickým a pacifistických pozic. | ||