Charles Augustin de Coloumb | ||
| autor: (neuveden) | datum: 15.09.2002 | zobrazeno: 14x |
| Francouzský inženýr a fyzik * 14.6.1736 Angouleme + 23.8.1806 Paříž Zakladatel elektrostatiky a kvantitativního zkoumání elektrických a magnetických jevů se narodil se v zámořské šlechtické a statkářské rodině v jižní Francii. Studoval matematiku a přírodní vědy v Paříži, po studiích podle rodinných tradic vstoupil do armády, kde se stal ženijním důstojníkem; devět let vedl opevňovací stavby na ostrově Martiniku. V roce 1776 se vrátil do Francie a zabýval se mechanikou, později elektřinou a magnetismem. hned po vypuknutí Velké francouzské revoluce v roce 1789 se vzdal důstojnické hodnosti i veškeré veřejné činnosti a uchýlil se na svůj majetek v Blois, kde se plně věnoval vědě. Na univerzitu byl povolán v roce 1800 Napoleonem I. Bonapartem a působil tam až do své smrti. V počátečním období své vědecké činnosti (1773-84) se Coulomb zabýval hlavně technickou mechanikou. Jeho první vědecká práce z roku 1773 se týkala problémů statiky. V roce 1781 začal zkoumat jevy spojené s působením torzních sil na kovová vlákna a odvodil zákony tohoto typu deformace, jejichž výsledky zveřejnil v roce 1787 v práci Recherches théoriques et expérimentales sur la force de torion et sur l´elasticité des fils du métal (Teoretické a experimentální výzkumy torzních sil pružnosti kovových vláken ). V této práci uveřejnil i základní metody měření malých sil pomocí tzv. torzních vah, které se dnes nazývají Coulombovy váhy. Ve stejném roce se mu s jejich pomocí podařilo najít základní zákon elektrostatiky (Coulombův zákon) a roku 1788 jej rozšířil i na magnetická pole: Dva bodové elektrické náboje nebo magnetická množství na sebe působí silou úměrnou součinu velikosti obou nábojů (magnetických množství) a nepřímo úměrnou druhé mocnině jejich vzdálenosti, přičemž souhlasné náboje se odpuzují a nesouhlasné přitahují. Tento zákon byl prvním kvantitativním zákonem magnetostatiky. Coulomb svou prací završil snahy mnoha fyziků vytvořit přesné experimentální metody výzkumu elektrostatických jevů. Rozšířil principy newtonovské mechaniky na elektřinu a magnetismus. Dokázal formální analogie mezi Newtonovým gravitačním zákonem a zákony, které sám objevil. Další mimořádnou Coulombovou zásluhou je objev zákona smykového tření, jehož velikost je přímo úměrná síle, působící kolmo na třecí plochu a za jistých okolností nezávisí na rychlosti pohybu (s výjimkou přechodu z klidu do pohybu, kdy se zvětšuje). V jedné ze svých posledních prací z roku 1802 vyšetřoval důvtipnými experimenty vnitřní tření kapalin, o němž teoreticky uvažoval již anglický vědec I.Newton (1643-1727). Na jeho počest byla pojmenována jednotka elektrického náboje coulomb. | ||