ČELAKOVSKý - František Ladislav Čelakovský - referát, životopis, dílo - VELIKÁNI.cz

Kategorie

+ Diktátoři
+ Monarchové
+ Prezidenti

+ Američtí
+ Angličtí
+ Čeští
+ Francouzští
+ Němečtí
+ Ruští
+ Další

+ Architekti
+ Herci
+ Hudebníci
+ Malíři
+ Sochaři

+ Cestovatelé
+ Filozofové
+ Objevitelé
+ Politici
+ Psychologové
+ Sportovci
+ Válečníci
+ Vědci
+ Z historie
+ Zbytek

+ Články

Úvodní stránka
Vyhledávání
Přidat referát

Provozovatel

LTweb s.r.o.
www.LTweb.cz

František Ladislav Čelakovský
autor: Petr Vraný	datum: 24.2.2002	zobrazeno: 3x

Jeho život Narodil se 7.března 1799 ve Strakonicích tesaři Vojtěchu Čelakovskému a jeho ženě Anně. Otec pracoval mimo dům, takže se o výchovu Františka starala jeho matka. Byla jeho první učitelkou. Uměl česky i německy a byl na tehdejší německou školu ve Strakonicích dobře připraven. Když pak do ní začal chodit, ničím ho nezaujala, protože mnoho věcí již uměl od své matky. Prošel strakonskou školou s prospěchem, i když se moc neučil. V té době byl vyspělejší než jeho vrstevníci a brzy pochopil, že tesařina, která měla být i jemu údělem, je jen pouhá tělesná robota na kterou není potřeba nic víc než síla a mechanická zručnost. Chtěl alespoň o stupínek výš. Chtěl se stát truhlářem, ale tehdy zasáhla matka a poslala mladého Františka na studia do Budějovic. V roce 1812 nastoupil na pětiletá gymnazijní studia. Tam se seznámil s jedním ze svých nejlepších přátel Josefem Kamarýtem, který projevoval stejné zájmy v oblasti literatury. Byli spolu také ubytováni. Tou dobou přidává František ke svému křestnímu jménu i jméno básnické - stává se z něho František Ladislav Čelakovský. Své první básnické pokusy psal německy, bohužel se žádné nedochovali. V pololetí čtvrtého ročníku v roce 1816 se odebral na písecké gymnázium. Měl odtud blíže k domovu. O prázdninách se ve Strakonicích se seznámil Janem Vlastislavem Plánkem, o deset let starším strakonickým buditelem. Během pátého ročníku dostal první příležitost prezentovat svoji tvorbu. Písecký krajský hejtman Nussbaumer vybral Čelakovského a ještě šest studentů do soutěže o oslavnou báseň k příležitosti narozenin svojí ženy. Tuto soutěž Čelakovský vyhrál se svou německou Ódou k narozeninám 1817 paní Nanetty Nussbaumerové. Bylo to pro mladého básníka veliké povzbuzení. Prohloubení vlastenectví se událo také v Písku. Má na něm zásluhu jeden z nejoblíbenějších Čelakovského učitelů Alois Uhle. Po dokončení gymnázia se opět setkává s Plánkem. Tentokrát už mnohem více chápe jeho vlastenecké snahy. V listopadu 1817 odešel do Prahy na studia filozofie. Tam se setkal s Josefem Krasoslavem Chmelenským, dalším ze svých blízkých přátel. Kamarýt se do Prahy dostal až v lednu následujícího roku. Opět bydleli spolu. V listopadu 1818 se z finančních důvodů vrací do Budějovic. Tam také nesetrval dlouho. Stejně jako v Praze tak i v Budějovicích hledal nějaký zdroj staročeské literatury. Našel si kontakt na sluhu jednoho budějovického kanovníka. Od něj získával knihy z rozsáhlé kanovníkovy knihovny. Jednou však, když sluha odnášel pro Čelakovského Husovu Postilu, přistihl ho kanovník a Čelakovského začali vyšetřovat. Poté musel opustit studia v Budějovicích. Cestoval po českém venkově, sbíral písně a přísloví, z nichž čerpal inspiraci pro svou tvorbu. Jeho první básně byly otištěny v Závěsku - vlasteneckém listu. Pokračovat ve studiu filozofie mohl pouze v Linci. Zde se setkal s mladším bratrem V. K. Klicpery Karlem. Ten ho seznámil s bratrem Františkem, profesorem na lineckém lyceu. Korigoval jeho články pro vědecký časopis Krok. Čelakovský nalezl v jeho knihovně ruskou knihu. Začal se proto učit rusky, ale později se naučil také srbsky, polsky a slovinsky. Od Čelakovského pobytu v Linci se datuje jeho soustředěnější zájem o lidové písně a jejich napodobení ve své tvorbě. V Linci studia filozofie neukončil a přešel do Prahy. Tam se setkal s Josefem Jungmannem, který mu dopomohl k vychovatelskému místu. V Praze závěrečné zkoušky z filozofie nedokončil. Naskytla se otázka, co bude v životě jeho poslání. Byly tu dvě možnosti: dráha gymnazijního profesora nebo stav kněžský, který by se líbil jeho rodičům. On však pomýšlel na emigraci do Ruska. Nakonec byl donucen zůstat v Praze do roku 1829 byl soukromým vychovatelem. V letech 1829-1833 překládal rozsáhlý spis A. Augustina O městě božím a byl jazykovým redaktorem Časopisu pro katolické duchovenstvo. 2.února 1834 se oženil s Marií Ventovou, kterou znal už čtyři roky. Od roku 1834 redigoval Pražské noviny a jejich zábavnou přílohu, kterou přejmenoval z Rozličností na Českou včelu. V novinách zrychlil a rozšířil informace o zahraničním dění tím, že pohotově překládal nejnovější zprávy z francouzského a anglického tisku a neomezoval se pouze na úřední prameny. Této funkce byl zbaven ruským velvyslanectvím, kvůli svému kritickému komentáři k projevu cara Nikolaje I. ve vydání Pražských novin z 26.listopadu 1835. Poté upadl do bídy a nemohl sehnat zaměstnání. V té době byl odkázán na finanční dary svých přátel, dokud nesehnal v roce 1838 funkci knihovníka u knížecí rodiny Kinských. V roce 1839 zemřel jeho přítel Chmelenský, o rok později jeho matka. Roku 1840 byl zvolen mimořádným členem Královské společnosti nauk. V únoru 1841 se uvolnilo místo na stolici slovanských národů a literatury při Univerzitě ve Vratislavi. Čelakovský byl pro tento úřad zvolen a 7.května 1842 tam také odjíždí. O dva roky později mu zemřela jeho manželka. Zůstaly po ní čtyři děti. Čelakovský se snažil nahradit jim matku. V létě 1844 se v Praze ucházel o přízeň vlastenecké spisovatelky Antonie Raissové, známé vychovatelky. Po sedmi měsících dopisování se počátkem dubna 1845 podruhé žení. Manželství však provázely časté neshody. V květnu 1847 byl Čelakovský vedle Purkyně, Šafaříka a Kollára jmenován Pražskou univerzitou čestným doktorem. Tehdy se však do Prahy neodebral. Byl také pozván na Slovanský sjezd konaný v roce 1848 v Praze. Účast na něm odmítl. Na počátku srpna 1849 byl jmenován profesorem nově vzniklé stolice slavistiky na Pražské univerzitě. Vrací se zpátky do Prahy. 2.května 1852 zemřela na tuberkulózu jeho druhá manželka. Brzy se roznemohl on sám. 5.srpna 1852 umírá F. L. Čelakovský z důvodu naprostého vysílení. Byl pohřben na vinohradském hřbitově nedaleko hrobu Josefa Jungmanna. Jeho dílo Slovanské národní písně Litevské národní písně Moudrosloví národu slovanského ve příslovích Smíšené básně Kvítí Padesátka z mé tobolky Patrné dopisy nepatrných osob Růže stolistá Ohlas písní ruských Ohlas písní českých Použitá literatura Artur Závodský - František Ladislav Čelakovský M. Novotný, B. Janoušek, J. Kotalík - František Ladislav Čelakovský Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století - slovníková příručka F. L. Čelakovský - Ohlas písní ruských
(konec článku František Ladislav Čelakovský)

Vytisknout referát František Ladislav Čelakovský | Zpět na seznam referátů

Copyright © VELIKANI.cz, všechna práva vyhrazena. Neručíme za správnost uveřejněných článků. Portál provozuje LTweb s.r.o.

Doporučujeme: Cestovní systém Dřevo Plzeň Emona Kroni Maledivy PixelEU Referáty Taxi Plzeň Vtipy Weby na míru Zvesela